Ivan Mls: Brambory

Mikrofon, studio, zvuk (ilustrační foto)
Mikrofon, studio, zvuk (ilustrační foto)
0:00
/
0:00

Letos na konci léta jsem zase o něco chytřejší, než jsem byl před rokem. A mnohem, mnohem, chytřejší, než jsem byl předloni ve stejnou dobu. Vše nasvědčuje tomu, že tehdy jsem byl evidentně úplný tupec.

Alespoň pokud  je něco pravdy na starém lidovém přísloví, že čím blbější sedlák, tím větší brambory. A předloni se mi opravdu povedly. Ze záhonu jsem tehdy vydoloval obříky, kteří  svými proporcemi docela určitě nesplňovali žádnou z evropských bramborových norem, pokud takové normy vůbec existují. Jedna až dvě brambory bohatě stačily k přípravě oběda pro jednu tříčlennou, standardně vyhládlou rodinu.

Loni už moje bramborová úroda nebyla tak famózní no a letos, letos  je už ze mě zřejmě přechytračelý šelma sedlák – ze záhonu jsem vytěžil erteple většinou o velikosti, jakou velmi trefně popsal František Hrubín ve svém Špalíčku.

Znáte to: Princeznička na bále, poztrácela korále. No a jistý Honza  pak běžel na horu, nakopal tam bramborů, vysypal je před krále, nesu vám ty korále. Větší už tam neměli, ty snědli už v neděli. Takže asi tak to letos vypadá s mými pěstitelskými výsledky.

Evidentně jsem tedy výrazně zmoudřel a už nejsem blbým sedlákem.  Teď jen ještě dumám, zda náhodou za můj letošní bramborový pokles nemůže třeba sucho, letní nálet mandelinky bramborové nebo snad dokonce labužnický hlodavec bydlící v záhonu, který na mě onehdy z jedné ze svých děr koukal svýma černýma očkama.

Víte, ono sice být chytrým šelmou sedlákem je docela fajn, na druhou stranu předloňská pořádná kopice chutných domácích brambor, by mi byla tisíckrát milejší.