Hlediště, které se točí rychlostí až 11 km/h, láká. Každé léto prodají 56 tisíc vstupenek

Provozovatelem otáčivého hlediště je Jihočeské divadlo. „Je to jedna z pěti scén, na kterých působíme, a znamená pro nás nějakou výjimečnost a originalitu. Když vyjde počasí, je velká radost tady hrát, ale také je to velké napětí, když počasí nevychází,“ říká ředitel divadla Lukáš Průdek.

Jak moc špatné počasí musí být, aby se představení zrušilo? „Záleží na mnoha faktorech, ale jakmile prší tak, že není slyšet, rušíme. Také pokud přichází bouřky a může to být nebezpečné. Rozhodující slovo má umělecké vedení jednotlivých souborů, které dokáže situaci správně zhodnotit,“ vysvětluje Lukáš Průdek.

Jihočeské divadlo by podle něj rádo zvyšovalo komfort pro diváky, ale naráží na omezení spojená s tím, že scéna stojí v barokní zahradě zámku. „Snažíme se v rámci možností, takže jsme například přikoupili stany na chvíle, kdy prší. Podle obchodních podmínek můžeme přerušit představení na třikrát deset minut a chceme v ten okamžik nabídnout divákům možnost se schovat,“ popisuje.

Otáčivé hlediště je pro Jihočeské divadlo zásadní i z ekonomického pohledu. „Je to tržba, která ponižuje ztrátu, s níž Jihočeské divadlo jako příspěvková organizace hospodaří. Pro nás je to skutečně důležitá scéna. Díky ní jsme po Národním divadle v Praze ekonomicky druhým nejefektivnějším vícesouborovým divadlem v České republice,“ vysvětluje Lukáš Průdek.

Krev, rakve, upíři. Sezónu na otáčivém hledišti zahajuje horor Dracula

• Upravit
• Smazat

Tajemno, spousta krve a boj morálky se světem nemrtvých. Hrabě Dracula a další upíři ovládnou zámeckou zahradu v Českém Krumlově. Před otáčivým hledištěm uvádí Jihočeské divadlo od 6. června slavný horor.

Letošní sezóna začala romantickým hororem Dracula. Druhou premiérou bude od 23. června rodinné představení Ztracený svět, které připravuje soubor Malého divadla pod vedením režiséra Petra Haška.

Na scéně se objeví obrovské loutky. „Řekli jsme si, že něco takového by se sem hodilo. Vymysleli jsme si velké prehistorické ještěry a pak teprve hledali vhodný titul, až jsme došli ke Ztracenému světu Arthura Conana Doyla,“ vzpomíná režisér.

Slibuje dobrodružný příběh z počátku 20. století. „Bude to něco mezi Tajemným hradem v Karpatech a Jurským parkem. Propojujeme hudební, taneční, loutkové a činoherní divadlo. Myslím, že je to velmi atraktivní forma, která se do tohoto prostoru hodí,“ dodává.

Podle dramaturgyně činohry Olgy Šubrtové je třeba pro otáčivé hlediště vybírat úplně jiná představení než do budovy Jihočeského divadla. „Snažíme se sem dát věci, které mají potenciál uspokojit široké publikum, takže komedie a temnější žánry. Je tu také naprosto specifická práce. Zámecká zahrada do jisté míry omezuje, ale když se využijí její výhody, je to nádherné prostředí pro divadlo,“ říká.

Práce všech umělců by ale byla zbytečná bez jednoho muže – točmistra Michala Drtiny. Jeho stanoviště je v kukani v nejvyšší části točny a celý pohyb hlediště ovládá jedním knoflíkem. „Umožňuje různé rychlosti. Nejvyšší je mezi 10 a 11 kilometry v hodině na obvodové rychlosti,“ prozrazuje.

Točna prošla za 60 let řadou obměn, současná verze je z roku 1993. Hlediště váží zhruba 600 tun, má kapacitu 648 míst a pohání ho čtyři elektromotory. Údržba je poměrně náročná. „Není to jen otázkou letní sezóny. V zimě se opravují veškeré poškozené části a v létě se pak už jenom promazává,“ doplňuje Michal Drtina.

Snem ředitele Jihočeského divadla Lukáše Průdka je, aby otáčivé hlediště mohlo fungovat ještě dalších 60 let. „Je otázka, jak toho dosáhnout, abychom mohli nabídnout nejen kvalitní představení, ale i kvalitní zázemí, které tu chybí, a aby točna kolem sebe neměla tu kontroverzi, protože ta nám významně škodí. Moje vize je rozšířit zahradu o divadelní trakt a tam umístit divadelní zázemí a novou točnu,“ uzavírá.