Hana Hosnedlová: Stonání

6. leden 2023

Jako dítě jsem občas ráda stonala. Ne proto, abych se ulila ze školy, tu jsem měla v té době docela ráda, ale pro ten zvláštní pocit bezpečí, rodinného tepla a obskakování.

Taková menší nastydnutí, bolesti v krku a rýmy, chřipky... to byla celkem běžná diagnóza oněch let. Medila jsem si v pelíšku z peřin na gauči, kolem sebe rozložené knihy, sešity a psací potřeby. Na stolku hrnek s čajem a medem, sirup, který mi nechutnal, ale který jsem poctivě polykala, abych se zbavila nemoci.

Když jsem byla hodně malá, tak se mnou zůstávala doma maminka, ale tím pádem i mladší sourozenci, kteří v ty dny nešli do školky. Takže to nebylo úplně ono – pozornost nepatřila jenom mně.

Později pak mne v takových dnech hlídala babička, kterou jsem opakovaně trápila tím, aby si se mnou zahrála halmu, člověče, nezlob se, žravou dámu nebo karty. Ty nám šly nejlépe. A když jsem únavou odpadla, babička žehlila vyprané prádlo, „štupovala“ ponožky nebo pletla.

Ještě později, když jsem už měla podle rodičů být rozumná, jsem zůstávala doma sama. A musím přiznat, že to taky nebylo to pravé. Chyběla mi prostě ta hřejivá starostlivá péče, čaj jsem si musela ohřívat sama a taky nebylo nikoho, kdo by se mnou konverzoval nebo sdílel mé hráčské vášně.

Vždycky, když jsem pak už v roli babičky hlídala vnoučata, snažila jsem se jim poskytnout právě takové konejšivě bezpečné zázemí, ten pocit, který jsem dodnes nezapomněla. Jenomže to už nefungovalo tak úplně – občas mne totiž nahradila televize nebo video, a od těch se děti pohlazení ani starostlivé péče prostě nedočkaly...

autor: Hana Hosnedlová | zdroj: Český rozhlas
Spustit audio

Související

  • Hana Hosnedlová: Hořící stromek

    V době mého dětství na našem vánočním stromku, jako ve většině rodin, nikdy nechyběly barevné tenké svíčičky v kovových skřipcích. Jejich plamínky mne okouzlovaly.

  • Hana Hosnedlová: Jak nepromarnit život

    Na stránkách knížky Jak nepromarnit život se v pestré kombinaci potkali zástupci různých profesí. Vedle vědce Libora Grubhoffera na otázky odpovídá herečka Věra Hlaváčková.

  • Hana Hosnedlová: Draní peří

    Každoročně v hlubokém podzimu jezdí naše parta Old ladies ke kamarádce na chalupu, na což se vždycky moc těšíme. Tentokrát jsme seděly kolem stolu a louskaly ořechy.

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.

Václav Žmolík, moderátor

tajuplny_ostrov.jpg

Tajuplný ostrov

Koupit

Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.