Hana Hosnedlová: Seriály

18. leden 2023

Také jste si všimli, jak moc se v televizních programech poslední dobou rozrostly seriály? Každou chvíli přibude nový, ačkoliv jich spousta ještě běží.

A některé jsou doslova nekonečné – myslím, že nejeden současný seriál má nakročeno překonat slavný americký Dallas.

I kdybyste se rozkrájeli, usledovat se to nedá. Zlaté časy, kdy v televizi běžel jeden jediný seriál, o kterém se mluvilo v MHD, v obchodech, v práci, prostě všude. Navíc vám zůstal v paměti a citovali jste z něj celá desetiletí – třeba taková Nemocnice na kraji města.

Dneska je to poněkud jinak. Ačkoliv se v průběhu seriálu mění scénáristi, je stále těžší vymýšlet nové a nové zápletky a situace, překvapovat diváky...

A tak se vlastně pořád dokola opakuje totéž. Některé postavy zcela zmizí, jiné přicházejí, aby oživily děj. Nic mimořádného. Občas některý z kladných hrdinů uklouzne a musí složitě napravovat, co udělal, jindy dramaticky řeší naprosté zbytečnosti. Ok, i to se dá spolknout.

Co mne ale vždycky nadzvedne, je to, když se z naprostého hajzlíka a podrazáka v průběhu mnoha dílů stane najednou příkladný klaďas a zcela vzorná postava... Říká se, že leopard své skvrny nemění, ale jak vidno, televize dokáže zázraky.

autor: Hana Hosnedlová | zdroj: Český rozhlas
Spustit audio

Související

  • Hana Hosnedlová: Piliňáky

    Současná energetická krize přinutila lidi dát opět prostor vytápění pevnými palivy, především dřevem. A to mě přimělo vzpomenout si na dobu dětství.

  • Hana Hosnedlová: Stonání

    Jako dítě jsem občas ráda stonala. Ne proto, abych se ulila ze školy, tu jsem měla v té době docela ráda, ale pro ten zvláštní pocit bezpečí, rodinného tepla a obskakování.

  • Hana Hosnedlová: Hořící stromek

    V době mého dětství na našem vánočním stromku, jako ve většině rodin, nikdy nechyběly barevné tenké svíčičky v kovových skřipcích. Jejich plamínky mne okouzlovaly.