Hana Hosnedlová: Piliňáky
Současná energetická krize přinutila lidi, zejména ty žijící v rodinných domcích a na vsích, dát opět prostor vytápění pevnými palivy, především dřevem. A to mě přimělo vzpomenout si na dobu dětství, kdy jsme byt vytápěli právě kamny.
Pro vaření se roztápěl velký sporák v kuchyni. Vedle něj stál dřevěný uhlák s uhlím, nasekaným dřevem a na plechové podložce před kamny hromádka naštípaných smolniček. Zatápění bylo malým obřadem a myslím, že jsem ho dodnes nezapomněla.
Obývák jsme ale vytápěli bubínkovými kamny na piliny. Ty jsme každoročně kupovali jako odpad z budějovické Hardtmutky. Ale piliňáky byly pro nás děti, když jsme byly už odrostlejší, také naše pravidelná zimní můra.
Musely jsme totiž vnitřní plechový kotel, který se vkládal do vysokých válcovitých kamen, připravit, než přišli rodiče z práce. A to nebylo jen tak! Nejdříve se doprostřed bubnu musel vložit dřevěný kůl a k němu v pravém úhlu kratší polínko, které bylo nasměrováno do dolního otvoru kotlíku. Tak byla vytvořena díra, kterou se piliny dolem zapalovaly, a delší, která zaručovala postupné odhoření pilin.
Ovšem! Piliny musely být po vrstvách pečlivě „ušťouchané“ dřevěným šťouchem, což dalo docela práci. Když byly piliny poctivě udusané, kamna vydržela až do rána. Ale pokud se popisovaný postup odbyl, piliny shořely rychle nebo spadly a udusily oheň. Pak byla v místnosti samozřejmě zima. A navíc se hned poznalo, kdo svou práci odflákl, a pak musel druhý den svou nedbalost napravovat.
Nicméně dodnes mám v paměti obrázek rudě rozžhavených pilinových kamínek, sálajících teplo, které bylo úplně jiné než to dnešní z radiátorů, i když je bezpracné...
Související
-
Hana Hosnedlová: Stonání
Jako dítě jsem občas ráda stonala. Ne proto, abych se ulila ze školy, tu jsem měla v té době docela ráda, ale pro ten zvláštní pocit bezpečí, rodinného tepla a obskakování.
-
Hana Hosnedlová: Hořící stromek
V době mého dětství na našem vánočním stromku, jako ve většině rodin, nikdy nechyběly barevné tenké svíčičky v kovových skřipcích. Jejich plamínky mne okouzlovaly.
-
Hana Hosnedlová: Jak nepromarnit život
Na stránkách knížky Jak nepromarnit život se v pestré kombinaci potkali zástupci různých profesí. Vedle vědce Libora Grubhoffera na otázky odpovídá herečka Věra Hlaváčková.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
