Hana Hosnedlová: Holubi
Sedím si takhle na lavičce u kašny na hlavním českobudějovickém náměstí, vystavuji tvář zatím zubatému sluníčku a koutkem oka pozoruji holuby. Jsou krotcí a dá se říct, že drzí…
Klidně totiž přihopkají nebo se rozvážně přikolébají až k vaší botě. Vedle sedící pán se s nimi dělí o svou svačinu v papírovém pytlíku...
Vtom přiběhne malý klučina a začne holuby plašit, rozhánět je a kopat po nich. Starý pán ho chvilku zamračeně pozoruje, ale pak mu to nedá: „Copak ti tihle holubi udělali, že jsi na ně tak zlej?“ zeptá se malého čipery.
„Jsou škodliví, jako slimáci na zahradě,“ vyhrkne neochvějně klučík. Stařík chvíli hledá slova a pak se udiveně zeptá: „A čím ti tedy ubližují?“
Chlapeček v rozpacích kopne po nejbližší dvojici holubů, ale v té chvíli už vstupuje na scénu jeho maminka. A hned se rozzlobeně zapojí do debaty: „To nevíte, že se holubi krmit nesmí? Aby se nerozmnožovali! Je to přímo nařízené! Ničí domy a přenášejí nemoci. Jen je odežeň, Igorku!“
Starý pán se zmateně rozhlíží po okolí, jestli se ho někdo nezastane. „Měli by se všichni vyhubit!“ stupňuje načuřená maminka své argumenty.
Stařík pomalu zabalí sáček se svačinou a šouravě odchází. Je mi ho líto. A je mi líto i toho urputného kloučka a nekompromisní maminky, i když je mi jasné, že svým způsobem má pravdu. Jenom mne tak napadlo: do čeho nebo do koho asi tak bude Igorek kopat příště?
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
Zmizelá osada
Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.
