Eva Kadlčáková: Libůstky

7. březen 2020

Tříletý chlapeček se zastavil, nadechnul a zplna hrdla vydal urputné: „Fššš…!“ Chtěl písknout, brouček, ale ještě to neumí. Maminka se po něm otočila a povídá: „Pojď, Šimone, táta ti to doma ukáže.“ A klučík se za ní rozběhnul. Než se naučí pískat jako táta, ještě to chvíli potrvá.

Musela jsem se usmát. A vzpomenout na všelijaké ptákoviny, které nás velcí učili a učí. Na libůstky, které nemají žádný velký význam, pokud v to ovšem nepočítáme ten báječný pocit, že jsou dospělí s námi, že jsou naši parťáci a že nás mají rádi. A že je sranda.

Šimonův jmenovec, můj starší syn, jako maličký skvěle napodoboval reklamy. Secvičili jsme spolu scénku o hrubo- a jemnosrstých ručnících před a po použití Silanu, byla dokonce ve slovenštině, Šimon přišel na svět ještě za federace, a touto krátkou jednoaktovkou jsme bavili příbuzenstvo na rodinných sešlostech.

Můj mladší kluk, Jáchym, se zase ještě v kojeneckém věku naučil korýtko. „To je něco,“ říkala babička, „von ještě ani nesedí a už umí korýtko!“ Jazykem, rozumíte. Prý ho každý nedokáže. Moje mimino se tím ale náramně bavilo, vyplazovali jsme na sebe jazýčky poměrně často.

Čtěte také

Eva Kadlčáková: O závislosti na štěstí

Mě zase máma jako malou učila plést věnečky. Taková nepodstatná věc, že, a přitom jak významná pro malou holčičku, sotva vylíhnutou vílu.

Táta, ten se mě snažil naučit házet. Trénovali jsme to se sněhovými koulemi na zahradě, když hrozilo, že kvůli neúspěšnému hodu krikeťákem ve škole obdržím sníženou známku z těláku. „Evičko,“ povídá nakonec laskavě, ale rezolutně, „ty se házet nikdy nenaučíš.“ A tím školení skončilo. Tělocvikáře jsem pak musela okouzlit docela jinými čarami dospívajících víl.

Že furt tak zmiňuju ty víly – učinila jsem k nim rovněž pozoruhodné poznání, ale o tom budu psát až příště. Do té doby zavzpomínejte na blbůstky, které jste se tak rádi naučili od starších vy.

A poděkujte jim za to otloukání píšťaličky, hvízdání na prsty, metání hvězd po trávníku a jiné báječné radosti života třeba tam nahoru, do nekonečných dálek a věčnosti. Za blízkost a s vděčností.

autor: Eva Kadlčáková

Spustit audio

Všechny díly pořadu na mujRozhlas

Související

Eva Kadlčáková: Jak jsme četli Němcovou

„Jé, Božka!“ zajásala jsem, když jsem v seznamu povinné četby syna našla Boženu Němcovou. „Ta se ti bude líbit, Babička je taková hezká knížka pro děti,“ deklamovala jsem.

Přehrát
Eva Kadlčáková: Už je to tady

Podle názvu byste nejspíš čekali fejeton o cinkání klíčů. Ale on bude o zvonění hrany!

Přehrát
Eva Kadlčáková: Řeka lásky

Láska je teď všude. Kouká na nás z výloh, vyčuhuje z reklam, sype se z Valentýnek a teče z internetu. Některým z nás svítí z očí, jiným zní v uších. A toho bych se chytla.

Přehrát