Eva Kadlčáková: Lenora

Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Lenost, odpočinek, siesta, žena na gauči
0:00
/
0:00

Dnešní fejeton začneme hudebním citátem: „Lenoro, nechej mě aspoň udělat jídlo, nebo ti tady umřu,“ zpívá Radek Pastrňák v jedné ze svých raných písní. Asi po minutě velmi volného intra, do kterého se ozývá akorát lenivé mručení.

Pak dodá: „Zbude ti jenom smutná píseň.“ A víc nic. Následující čtyři minuty zase promručí, místy za doprovodu lenivé basy a zvuku rozškrtnuté sirky a vyfukovaného dýmu. Ze kterého se na ploše posledních deseti vteřin překvapivě rozkašle.

Tak na tuhle vtipnou pecku jsem si živě vzpomněla uprostřed dne a gauče, když jsem nebyla s to se zvednout a začít konečně plnit to, co jsem si předsevzala. Naštěstí den byl volný, a tak nikomu jinému svou lenorou neublížím než sobě.

Zadek mě brní, jak tu furt vysedávám, v kříži mě bolí, jak se nahýbám nad kartama. Pasiáns, zrádně nekonečná hra pro jednoho, umožňuje nám prokrastinovat minimálně tak dlouho, dokud nevyhrajem. A když se to povede, chceme to dokázat ještě jednou. Půl dne je v hajzlu, záda taky...

Omlouvám se, už nebudu sprostá. Ne ne, budu uvědomělá, zvednu se, teď hned, fakt, a dojdu do tý banky a na nákup a na druhej nákup a vyložím to všechno doma a zpracuju, rozdělím prádlo na kopičky, vyperu, usuším, vyžehlím, vytřu barák a večer spokojeně ulehnu s pocitem dobře vykonané práce!

A co kdybych si radši zapnula biatlon? Je to nádhera, koukat na ty krásný mužský těla, jak se ženou krajinou, na ty široký ramena, jak zabírají a zabírají, na ty úzký boky, vypracovaný stehna, pevný zadky... mmm... mručím zas jako Radek Pastrňák a mám na něco chuť...

Jenže my tady nic nemáme, vždyť jsem nebyla nakoupit. Co budeme jíst? V mrazáku je listový těsto a ve spíži broskvová marmeláda, kterou jsem uvařila v létě. Léto! To jsem byla plná energie, to mi šlo všechno od ruky. Jestli já nejsem líná z tý zimy. Přidám topení! Kdo to zaplatí? Já. Ale až jindy...

Takže se konečně zvednu. Rozmrazím to těsto, rozbalím na pečicí papír – ještě že existujou tyhlety věci, díky kterejm člověk už ani nemusí vymazávat plech! Rozkrájím plát na čtverce, posázím zavařeninou, přehnu, normálně nůžkama prostříhám otvory, jaký pak s tím štráchy, strčím to na chvíli do trouby a ono se to všechno samo udělá. Paráda!

Tak: teď, když jsem se uvedla do pohybu, mohla bych dát samočinně prát i to prádlo. Jenže: zrovna začíná zajímavej film! Je o objevu DNA. Nemůžu se odtrhnout: jak tam ty lidi makaj, jak jsou zapálený pro věc! Naše topení taky hicuje, už je mi líp, hned jak film skončí, vyskočím jako na pérkách, slibuju! A pustím si pás a zaběhám si na něm, abych tu celodenní nehybnost nahradila!

Eva Kadlčáková: Novoroční předsevzetí a kam s nimi

Bazén (ilustr. foto)

Už mě znáte. Koncem pracovního týdne obvykle lovím téma na fejeton, kde se dá. Tento čtvrtek jsem se rozhodla, že ho vylovím z bazénu.

Komu? Sobě? A próóóč?... zamručí moje nitro ve stylu Radka Pastrňáka. A mě to tak ňák blaženě uklidní a dál setrvávám v horizontální poloze. Jestli ono to vlastně není zdravý, trochu si poležet? Celej jeden den tomu zdraví obětovat? Co? Dyť já si to taky myslim! To si nejspíš moje tělo řeklo o přestávku, nic lepšího pro sebe dneska udělat nemůžu!

Mezitím se tmí. Broskvové koláčky lákavě voní, mé teen-age dítě – stejné lenory jako já – se dokonce i několikrát zvedne a za nápadně známého mručení vyluxuje plech. Aby sebou pak bouchlo zpátky na kanape. Jestli my nejsme politováníhodná rodina!

Vezmu do ruky telefon. Chcete-li ale opravdu zabít den, pak si na displeji telefonu otevřete internet... A tam, no představte si, a tam, na mě zasvítí ale titulek: „Lenost je znakem inteligence, prokázali vědci!“ Ještě že my ty pilné vědce máme...

Spustit audio

Související

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Historická detektivka z doby, kdy byl hrad Zlenice novostavbou. Radovan Šimáček jako průkopník žánru časově předběhl i Agathu Christie!

Vladimír Kroc, moderátor

Zločin na Zlenicích hradě

Zločin na Zlenicích hradě

Koupit

Šlechtici, kteří se sešli na Zlenicích, aby urovnali spory vzniklé za vlády Jana Lucemburského, se nepohodnou. Poté, co je jejich hostitel, pan Oldřich ze Zlenic, rafinovaně zavražděn, tudíž padá podezření na každého z nich. Neunikne mu ani syn zlenického pána Jan, jemuž nezbývá než doufat, že jeho přítel Petr Ptáček celou záhadu rozluští...