Eva Kadlčáková: Kvákovina

Pozornosti gastronomů se těší žabí stehýnka, pozornosti přírodovědců žabí jazyk a sliny

Kvak Quido kvaltuje. „Quo vadis, Quido?“ kvokne kvočna. „K vodě, k vodě, “ kvákne Quido. „Kvůlivá čemu?“ kvoká kvočna. „Kvůli kvalitě,“ kváká Quido, „a kvůli kvantitě. Kvůli kvartálním kvótám.“

Kvočna kvoká na kvadrát. Kvalitář Quido kvákne kvočně kvinde a kvapem kvačí k vodě. Kvalifikovaně kvedlá kvasem.

„Kvanta květu,“ kvílí, „kvocient kvality kvýbli – e – v kýbli,“ kveruluje k vedrům. Quickstepem kvapí ke kvočně. „Kvočno,“ kvíkne kvestii, „Qu‘es’ce tu fait?“ „Que vous voulez,“ kvituje kvočna.

Eva Kadlčáková: Ale ne – A

02615162.jpeg

Achich ach, A! Absolutní absence aforismů, abstrakce i alegorií.

(Kvíz v rodném jazyce: co řekl žabák slepici? Řekl jí, co děláš? A co řekla potěšeně slípka žabákovi? Co jen budeš chtít!)

„Kvočno, kvokni kvíčale, kvapíme k vodě. Kvete jak květák, květák k večeři.“ Kvečeru kvočna, Quido a kvíčala Květa kvantují kvelb květenou, kvalitní k vejcím a kvasu. „Kvok a kví a kvá,“ kvitují. A k vodě, kvalitní jako kvaš a akvarel, kvačí kvanta kvílejících kverulantů, uvařených vedrem…

I můj mozek už se zavařil. A tak jen závěrečná kvitance: blbej můžeš bejt, ale musíš si umět poradit!