Eva Kadlčáková: Kam s ním II.

10. listopad 2018
Třídění odpadu, odpadky, plast, papír

Titul nejznámějšího Nerudova fejetonu jsem už jednou použila, dnes si ho vypůjčím podruhé. A znovu ho vztáhnu k odpadu. Od té doby, co se odpad třídí, třídím ho i já.

Postupně se zdokonaluju, dokonce jsem si domů za několik tisíc korun pořídila designový sloupec s několika koši, vyvedenými v barvách duhy, stejných, jaké se používají k rozlišování speciálních popelnic na druhotné suroviny. Víka mají označena ikonami plastů, skla, papíru i elektroodpadu. Dobře vypadají, ale jinak jsou mi úplně naprd!

Totiž: systém nasouvání košů na sebe je příliš komplikovaný na to, aby byl člověk ochoten sloupec při každém vynášení toho kterého jednotlivého koše rozebrat. Čili je do košů nutné vkládat sáčky. Jenže: koše nejsou na sáčky uzpůsobeny. Sedí na sobě v šikmé poloze, sáček sklouzává dovnitř.

Řešením je převléct okraje sáčku přes okraj koše. Tam se ovšem nachází zaklapávací zařízení klik-klak. Když ho zakryjete sáčkem, nechce držet. Musíte tedy systém klik-klak přetlačit, což způsobí, že se celý sloupec plastových košů rozechvěje. Další komplikace nastane, chcete-li takto zašpuntovaný koš otevřít. Musíte použít obě ruce, tedy i tu, ve které držíte odpad. A kam s ním, že?

A to není všecko! Na papírový odpad je ideální papírový sáček - abyste pak mohli nasbíranou surovinu vyhodit sakumprásk. Ale papírová taška z obchodu se do našeho typizovaného koše nevejde. A nacpete-li ji tam, tu se všelijak zmačká a zkroutí, čímž vám zabrání odpad jednoduše ukládat. Máte dvě možnosti: buď se s tím denně prát, anebo házet papíry do koše jen tak. A až je budete chtít vynést, pěkně je zase jeden po druhém vyndat.

Dalším nedostatkem našeho moderního zařízení je, že nepočítá s obyčejným, komunálním odpadem. Nevadí. Nezbývá ho po vytřídění mnoho a strkám ho do nádoby na elektroodpad, protože na ty dvě tužkové baterky ročně, které vyprodukujeme, nepotřebujeme desetilitrový hranol. Naopak na flašku od šampaňského je koš na sklo nízký, prázdné láhve tedy štosuju v okolí superkrásného sériového koše, aby uprostřed bordelu jeho duhová nádhera ještě víc vynikla!

Sloupec třídících košů neobsahuje ani nádobu na bioodpad. Vkládám ho tedy místo skla a pořizuji na něj speciální rozložitelné pytle vyrobené z cukrové třtiny či co. Jsou několikanásobně dražší a nemají zatahovací šňůru. Nejdou tedy převléct přes okraje nádoby. Ten nejblbější bordel padá všude kolem a soustavně zapatlává box.

Eva Kadlčáková: Jednou ráno…

bouřka (ilustrační foto)

Jednou ráno přišel vítr… ba už nad ránem, ba uprostřed noci. Bouřil a vířil, okna se chvěla, meluzína v komíně zpívala. Co chvíli se ozvala podezřelá rána.

No nic, hlavně, že máme vytříděno: bio ve skle, komunál v elektru, elektro nikde, sklo kolem, papír kus po kuse a plast, no tak aspoň ten je jako víno! Takže to všechno poberete, vykýblujete se s tím z bytu…

…A není to kam dát! Na dvoře domu pro dvacet partají stojí pět černočerných kontejnerů, ale ani jeden barevný. Nejbližší hnízdo popelnic na tříděný odpad je půl kilometru daleko a ještě má takové pidiotvory, abyste do nich ty své pytle prostě nedostali. Očekává se snad, že dáma v letech půjde na procházku s odpadkama a bude hledat, kam se milostivě vejdou?

A tak v době recyklační řeším otázku, kam s ním. Ještě stále se vzpírám vyslyšet radu sousedek, šoupni to do normální popelnice. Plížím se k odpadovým nádobám firem v okolí a pod rouškou tmy jim ilegálně vkládám svůj odpad do útrob. Případně vozím vytříděné obaly desítky kilometrů na chalupu nebo k našim, protože tam jsou barevné popelnice dostupné a použitelné. Ale je tohle nutné a je to v pořádku?! A kdo z nás je tu vlastně ten odpovědný???

Spustit audio

Související