Eliška Novotná: Pomoc!

Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Mikrofon, studio, zvuk (ilustrační foto)
0:00
/
0:00

Moje malá pravnučka obohatila svoji slovní zásobu o šesté slovo, které vždy používá pouze s vykřičníkem: „pomoc!“. Když ho uplatňuje, smějeme se nebo se propadáme hanbou – to, když lidé kolem nechápavě zírají.

Co jí k takovému výkřiku vede, je většinou nepochopitelné – nic špatného se jí neděje, nikdo ji k ničemu nenutí, ani jí samozřejmě neubližuje. Usoudila jsem, že ji těší poutat na sebe tímto způsobem, vskutku originálním, pozornost a že se prostě na náš účet baví.

„Nevšímej si toho“, poradila jsem její mámě „třeba přestane“. „Zkus to v autobuse plném lidí“, odvětila, „kdyby jejich pohledy mohly vraždit, jsem už dávno mrtvá“.

Co mně ale vrtá hlavou, je to, kde k tomu slovu přišla. Že by ho opravdu v reálné situaci slyšela? Ach ne, to snad ne, doufám. Napadá mě, že ho má z nějakého dětského seriálu, který jí určitě někdy doma pustí, jak je to teď zvykem. Z pohádek, které jí vypravíme a z knížek, které jí čteme, my starší generace, určitě ne. Alespoň mě žádná taková nenapadá. A tak za všechna ta batolata volám: pomoc!