Domácí koupací jezírko plněné dešťovou vodou? To nedoporučujeme, říkají zahradní architekti

Koupací jezírko je stojatá voda, která má díky použitým rostlinám, jejich stínu a v něm žijícím zooplanktonu samočistící funkci. V zahradě potřebuje mnohem více prostoru, asi 100 metrů čtverečních. Naproti tomu přírodní bazén může být i malý, používá k okysličení vody čerpadlo a k čištění biofilmový filtr. Obejde se případně i bez rostlin.

Václav Mudra a Jana Mudrová|foto:Judita Šímová, Český rozhlas

„Má to svoje specifika,“ říká k přírodnímu koupání v zahradě Václav Mudra, „jedním z nejdůležitějších faktorů je vstupní voda, co obsahuje a odkud se bude dopouštět. Jednou možností je vrt, druhou vodovodní řad, třetí, kterou ovšem nedoporučujeme, dešťová voda.“

Zákazník by přitom možná o dešťovce uvažoval. Když už přírodní bazén, tak s přírodní vodou, řekl by si. „Ano, ale ono to s dešťovou vodou není tak jednoduché, jak se zdá,“ upozorňuje Václav Mudra. „Většinou stéká z ploch, které jsou kontaminované – od ptáků, pylu, prachu. A když to vše nateče do koupacího jezírka, znamená to obrovský vnos živin a nárůst řas. Znamená to i rozvoj bakterií, od ptáků se tam může dostat e. coli, a to nechceme,“ vysvětluje.

„Ještě neumíme vyčistit dešťovou vodu v jezírkách a biobazénech tak, abychom se v ní mohli bezpečně koupat,“ doplňuje svého muže zahradní architektka Jana Mudrová. Dešťovou vodu ale vyzdvihuje jako úžasný zdroj zálivky a pro menší vodní okrasné prvky v zahradě.

Čtěte také

Už žádná oplocená betonová ghetta, místa pro skateboardisty mají být otevřená a vlídná, říkají architekti

„V místech, kde není možné vytvořit větší vodní plochu, můžeme založit například dešťové záhony,“ doporučuje. „Funguje to tak, že do dešťového záhonu nateče dešťová voda, chvíli se tam drží a po jednom, dvou dnech se vsákne do profilu,“ upřesňuje.

Dešťový záhon se osazuje rostlinami, které mají široké rozpětí požadavků. „To znamená, že snesou krátkodobé zatopení a zároveň i období sucha, kdy deště nejsou. Patří k nim třeba kosatce, kontryhely, kyprej a další trvalky, které se přirozeně vyskytují ve vlhčích partiích přírody,“ uvádí Jana Mudrová.

Takový záhon tedy můžeme umístit i pod okap. „Nejen, že můžeme, on se tam dokonce umisťuje. Jenom je potřeba zajistit, aby voda netekla velkým proudem a nepoškodila rostliny. Takže je dobré, aby byla rozptýlena například přes větší kámen a lépe se do dešťového záhonu rozlévala,“ doplňuje zahradnice.

Více doporučení od tvůrců jezírek a celých zahrad pro soukromý i veřejný prostor Jany a Václava Mudrových z Ateliéru zahradní architektury A57 si poslechněte v rozhovoru.