Nebourat, radši prorazit díru do zdi. Za svůj rodinný dům, který vznikl z menších staveb, dostali architekti cenu

Jak tedy podle manželského páru architektů přistupovat k přestavbám venkovských stavení? „Především bych zdůraznil, že tady v jižních Čechách je na vesnicích ještě spousta krásných stavení, chalup i statků. A je nesmírná škoda, že jich postupně ubývá. Necitlivou rekonstrukcí, nebo dokonce odstraněním staveb, rozparcelováním a rozprodáním pozemků a doplňováním novodobou zástavbou typu bungalov to všechno ztrácí na původní autenticitě a krása jihočeských vesnic postupně upadá,“ říká Jiří Weinzettl.

I proto je podle něj tolik důležité dosud stojící staré domy zachraňovat. „Pakliže existují původní staré objekty, tak je velmi záslužné, když se je jejich majitelé rozhodnou citlivě rekonstruovat,“ myslí si.

Jedním ze základních principů přitom je úcta k odkazu, který v sobě domy nesou. „Ctít minulost, objevovat ji a citlivě ji doplnit o současnost a budoucnost. To je cílem, protože všechno se dělá právě proto, aby ty objekty dál sloužily. Aby nebyly jen optickou ukázkou minulosti, aby fungovaly a žily v dalších desetiletích. To je první předpoklad k tomu, abychom dokázali minulost uchovat. A přetavit ji její funkcí v budoucnost,“ dodává.

„U rekonstrukcí na vesnici je velkou výhodou,“ doplňuje jeho žena Barbora Weinzettlová, „že když přijdu do objektu, který čeká rekonstrukce, tak si můžu velice dobře navnímat a nacítit ten prostor. Procházet si dům, zjistit, kde je mi dobře, kde je příjemné odpolední sluníčko, kde nefouká. A když si objevím tato pro sebe hodnotná místa, tak je mohu odrazit v konceptu svého návrhu.“

Majitelé venkovských chalup někdy volí radikální přístup. Původní dům zboří a na jeho místě a třeba i ve stejném půdorysu vytvoří repliku z moderních materiálů. Skoro tak, jak si myslí, že chalupa kdysi vypadala. „Tady je důležité to slovo skoro,“ reaguje Jiří Weinzettel. „Ono se většinou v průběhu stavby odchýlí a už to není skoro, ale jenom trochu. A výsledkem nemusí být replika, ale někdy i paskvil.“

Čtěte také

S kamarádkou a akušroubovákem to smontujete za pár dní. Zenové domy Petra Stolína zaujaly i v zahraničí

„Pokud architekti opravdu nepřistoupí k historické stavbě tak, že měsíce a roky pečlivě připravují repliku, a vznikne jen nějaká pseudoreplika, tak za mě raději ne. Raději opravdu dokázat kombinovat staré s novým. Nejít do kontrastu, ale do doplnění. A přiznat, že to, co je nové, vzniká v roce 2022. Že si to nehraje na minulost. Jestliže si něco na něco hraje, tak už to nikdy není poctivé,“ dodává.

A jak skloubit staré s novým, aby to vypadalo dobře? „V interiéru rádi pracujeme s poctivými tradičními materiály,“ odpovídá architektka Barbora Weinzettlová, „máme rádi dřevo. A jak je vidět i z našeho rodinného Domu na Kozině, tak pokud se objeví kameny, cihly, klenby, tak je to vždycky parádní příležitost zapojit je do interiéru. Ale vůbec bych se nebála prvky jako kuchyně, jídelní stůl, židle, nejrůznější solitéry použít současné.“

U moderních rekonstrukcí starých domů je podle Barbory Weinzettlové ještě velkou výhodou, že máme k dispozici pokročilé technologie a techniku. „Můžeme třeba prorážet velké otvory do zdí,“ radí s úsměvem, „opravdu, tím získáme vztah mezi interiérem a exteriérem. Nemusíme takto zasahovat přímo do štítu na náves, ale třeba do zahrady, do dvorku. Naši předci tuto možnost neměli, protože tak velká a kvalitní okna neuměli vyrobit. Ale dnes ta možnost je a já bych ji lidem doporučila, protože přinese do bydlení úplně jinou atmosféru.“

Celý rozhovor o práci Jiřího a Barbory Weinzettlových a také o venkovské architektuře si poslechněte online