Moderní architektura v historických městech být musí, jinak umřou, říká David Vávra

V 70. letech spoluzakládal David Vávra s Milanem Šteindlerem divadlo Sklep. „Ve čtrnácti letech jsme chtěli zpříjemnit předpubertální nebo pubertální večírek hraním divadla, tak jsme vylezli na starou kredenc u nás ve sklepě. Tehdy jsme vůbec netušili, že se budeme moci a rádi dívat do svých tváří i po padesáti letech,“ vypráví.

Štěstí členů divadla Sklep je podle něj v tom, že nemají hraní jako hlavní zdroj obživy. „Když je někdo neustále na zkouškách a představeních, ten mechanismus lidských vztahů se opotřebuje a většinou se ta divadla pak rozpadnou. Tím, že my to máme stále jako zábavu, tak jsme si vlastně milí a blízcí. Je to pro nás radost, která může přetrvávat,“ vysvětluje.

Rozhovor s Davidem Vávrou se uskutečnil před diváky na hradě Rožmberk|foto:Pavel Ptáček

Velmi oblíbený byl populárně-naučný televizní pořad o architektuře Šumná města, kterým David Vávra provázel. Původně podle jeho slov mělo vzniknout jen pár dílů, nakonec jich tvůrci natočili přes šedesát a navázali pořadem Šumné stopy.

„V 90. letech každá funkcionalistická a industriální stavba bojovala o přežití. Doba byla rozverně havlovská, ale také nastoupil tvrdý kapitalismus, který mnohdy znamenal devastaci kulturních objektů. Města si mnohokrát neuvědomovala, jaké mají bohatství. Na přelomu tisíciletí přišla taková renesance, lidé začali chránit funkcionalistické vily, ale zapomnělo se na ty architekty, na ty stovky lidí, kteří odešli do ciziny a dokázali tam vystavět úchvatné stavby. Nikdo o nich vlastně nevěděl, tak jsme chtěli tento dluh splatit a v Šumných stopách chodíme po světě a hledáme české architekty,“ připomíná.

Sám se jako architekt věnuje především obnovám budov. Moderní českou architekturu podle něj poznamenala totalitní doba. „Nevycházeli jsme třeba jako První republika z docela dobré řemeslné kvality. My jsme šli z bolševismu, kdy všechna výroba byla centralizovaná, tím pádem nestála za nic. Museli jsme se řadu let učit dělat všechno znovu, takže máme propast trochu hlubší,“ popisuje.

„Myslím, že to, co je zajímavé, je teprve před námi. Společnost se navíc podle mě daleko více bojí, takže historická města si nepřipouštějí moderní architekturu, ale ta samozřejmě v historických městech musí být, jinak ty města umřou,“ dodává.

Důležité podle Davida Vávry je nedělat z měst skanzeny. „Téměř nejstrašnější příklad byl až do nedávna Český Krumlov. Teď se začalo konečně říkat, že tam tedy nezastaví 350 autobusů, ale třeba jen padesát. Možná k tomu přispěl i projekt Kateřiny Šedé, kterému se všichni smáli, ale který připomněl, že by to také mělo být město k životu. Měli bychom zbavit architekturu té kulisovosti, té scénografie a dostat tam normální život, současnou architekturu a současné materiály. Ale musí to být diskuze, v níž historici, památkáři, osvícená radnice a invenční architekt s odvážným investorem najdou společnou výslednici,“ uzavírá.

Celý rozhovor s Davidem Vávrou o herectví i architektuře, který vznikl na hradě Rožmberk v projektu Národního památkového ústavu ve spolupráci s Českým rozhlasem České Budějovice, si můžete poslechnout online.