Dcera královská. Životní příběh Anežky České v podání Marty Vančurové a Radoslava Brzobohatého

Anežka Přemyslovna, zvaná Česká, založila v Praze Na Františku špitál a klášter, který dnes nese její jméno. Věnovala se pomoci chudým a potřebným. Vzdělaná a respektovaná žena měla cit pro diplomatické jednání, což se hodilo k urovnávání sporů i v samotné královské rodině.

O kanonizaci Anežky České usilovala už na počátku 14. století její prapraneteř, královna Eliška Přemyslovna. Svatořečena byla Anežka nakonec až v listopadu 1989. Říkalo se, že v Čechách nastane mír a pokoj, až dojde ke kanonizaci Anežky. Pár dní po tomto aktu vypukla v Praze takzvaná sametová revoluce.

Román Dcera královská, blahoslavená Anežka Česká napsal František Křelina v těžké době druhé světové války. Nejde o historicky přesný obraz života této inspirativní ženy, ale o oslavu pozdější světice.

Příběh odehrávající se uprostřed drsného středověku 13. století, v dobách mocenských bojů, intrik a násilnictví, kdy z rodu Přemyslovců vzešla neobyčejná žena, pro rozhlas načetli Marta Vančurová a Radoslav Brzobohatý v roce 1990.

František Křelina

František Křelina (1903-1976) pocházel z východočeského venkova. Vystudoval učitelský ústav a dlouhá léta se učitelskému povolání na různých školách také věnoval.

Už od 20. let se věnoval zároveň literatuře, redigoval například časopis Sever a Východ nebo knižnici Česká tvorba. Přispíval do řady periodik – Národní osvobození, Cesta, Lumír, Venkov, Brázda, Akord nebo Vyšehrad.

V roce 1951 byl z politických důvodů zatčen a v rámci procesu s takzvanou „zelenou internacionálou“ odsouzen k dvanácti letům vězení, ve stejném procesu byli souzeni i spisovatelé Josef Knap, Jan Zahradníček, Václav Prokůpek nebo historik Zdeněk Kalista. Po propuštění v roce 1960 několik let pracoval jako stavební dělník. Plně rehabilitován byl v roce 1967.

František Křelina je spolu s krajanem Josefem Knapem považován za nejvýznamnějšího představitele českého literárního ruralismu. Do kategorie venkovská próza patří především jeho romány a povídkové soubory z druhé poloviny 30. let – Hlas na poušti, Hubená léta, Puklý chrám nebo Jalovčí stráně.

Za nacistické okupace autor opustil venkovskou tematiku a na historických a exotických látkách sledoval odvěký boj dobra se zlem, v němž vítězí milosrdenství a láska nad zlobou a nenávistí – román Dcera královská, blahoslavená Anežka Česká (1940) nebo Amarú, syn hadí (1942), román o českých misionářích v Peru na konci 17. století.

V roce 1969 vydal prózu s názvem Každý své břímě, v níž líčí tragické vypálení Lidic v červnu 1942.  František Křelina je jako dlouholetý učitel i autorem několika knih pro mládež.