Co internet schvátí, nikdy nenavrátí. Třikrát si rozmyslete, jestli pošlete něco intimního, zdůrazňuje odborník

K často zmiňovaným podvodům patří praktiky, při nichž pachatelé vylákají ze svých obětí přístupová hesla, osobní údaje, čísla kreditních karet nebo citlivá data. Jenže privátní informace vkládají lidé na internet někdy i sami a rádi.

Jakou stopu za sebou například zanechá člověk, který vyfotí své intimní partie a pošle je objektu své touhy třeba přes Messenger? „Ta stopa může být velká a může být ve výsledku velmi, velmi nepříjemná,“ upozorňuje Martin Řehka.

„Jedno z obecných pravidel říká, že to, co do on-line prostoru pošlete, už zpátky nedostanete. Když někomu pošlu fotografii, nebo ji nahraji na internet, je to nevratná záležitost. Nestáhnu ji zpátky, aniž bych ztratil kontrolu nad tím, kde se po internetu dál šíří,“ vysvětluje.

Ilustrační foto|foto:AlexandraPopova / Shutterstock.com

Sociální sítě a poštovní servery jako Messenger, WhatsApp, Viber a podobně sice k takovému jednání přímo vybízejí, ale posílání snímků přes internet je podle Martina Řehky něco, co bychom si měli třikrát rozmyslet. „A je celkem jedno, jestli jsem dítě, nebo dospělý. Často upozorňujeme na rizika internetu děti a seniory, ale zapomínáme na střední generaci, která přesně tyto rizikové věci dělá,“ dodává.

Ze své praxe jmenuje případy klientů, kteří si posílali privátní fotografie v době, kdy byli partnery. „Potom se rozešli a jedna strana těmi fotkami vydírala druhou. Vyhrožovala, že pokud se nevrátí, snímky zveřejní. A to nikdo nechce, aby jeho fotky kolovaly někde po internetu. Ale na to je potřeba myslet včas,“ připomíná.

Sdílení citlivých snímků a dat po síti se IT specialista doporučuje vždy vyhnout. „I kdybychom to posílali přes šifrovanou komunikaci, nikdy nemáme jistotu, co s tím bude dál. Některé programy sice umožňují ten krok vzít zpět, fotku smazat, ale vy nevíte, jestli si adresát nestihl vaši fotku uložit, nebo si neudělal snímek obrazovky. A to už zpětně nikdy nedoženete. Co internet schvátí, to stejně jako pohádkové peklo už nikdy nenavrátí,“ varuje Martin Řehka.

Nejde jenom o to, jak se zachová protistrana, ale jestli náš privátní snímek někde v kyberprostoru nežije vlastním životem. „Už jenom samotným pořízením můžete fotku do kyberprostoru poslat, aniž o tom víte. Pokud užíváte i-cloud, google fotky nebo jiný způsob zálohování dat a máte ho v telefonu nastavený tak, že ukládá automaticky, tak je snímek on-line v tu chvíli, kdy ho pořídíte. Jste-li zrovna někde připojeni k síti, a to většinou jste, pak se fotka do vzdáleného serveru okamžitě propíše a od toho momentu tam je,“ popisuje specialista.

Čtěte také

Lékaři už nevypisují formuláře ručně a pacienti neobchází několik míst. Neschopenky jsou teď elektronické

Dále záleží na tom, jestli někdo bude chtít a umět brány našeho úložiště prolomit a zneužít. „Budu-li mít jakýkoli účet špatně zabezpečený, použiji například slabé heslo nebo nenastavím dvoufázové ověření, pro útočníka je ta situace celkem jednoduchá,“ říká Martin Řehka s tím, že uživatelé často chybují právě v tom, že mají slabá hesla. „To je velký nešvar a pro kyberútočníka je pak snadné se tam dostat a fotku si stáhnout, odcizit, anebo ukrást celý náš účet,“ doplňuje.

Je otázkou, zda takové nebezpečí hrozí jenom od bývalých partnerů a kyberútočníků, nebo i od majitelů sítí jako takových. „Servery sice deklarují privátní komunikaci, ale úplně bych se na to nespoléhal. Samozřejmě ty velké nadnárodní korporace tvrdí, že jim velmi záleží na ochraně osobních údajů, ony to z hlediska legislativy tvrdit i musí, ale praxe nám často ukazuje, že to úplně nemusí být pravda,“ upozorňuje Martin Řehka.

Jako příklad uvádí nedávnou zkušenost: „Společnost Google dostala velkou pokutu za to, že sledovala polohu uživatelů i přesto, že sledování bylo na zařízení vypnuté. To jsou alarmující signály, které nám říkají, že se musíme mít na pozoru a že naše soukromí nemusí být tak soukromé, jak si myslíme.“

Celý rozhovor s Martinem Řehkou o kyberbezpečnosti si poslechněte online.