Asi 200 bonsají má doma nadšenec Michal Budík. Jeho pěstitelské umění ocenili i japonští mistři

Bonsaje Michala Budíka zaujaly před více než třiceti lety. „Když jsem začínal, nebylo příliš informací, ale v Praze vznikl největší československý bonsajový klub a postupně se nadšení začalo šířit do jednotlivých krajů. Můj první kontakt byl pan Bělohlávek z Českých Budějovic, se kterým jsem pak vedl místní klub,“ vzpomíná.

Po revoluci se pěstitelům otevřela možnost vyjíždět za hranice. „První země, kde pro nás byly dostupné informace a krásné stromy, bylo Švýcarsko. Tam jsem poznal svého druhého učitele a moje tvorba se dostala do úplně jiných dimenzí,“ říká Michal Budík. Dále absolvoval třeba školu pro bonsajové nadšence v Itálii.

Potvrzuje, že tomuto hobby se věnují převážně muži. „Je to podobné jako se sběrateli. V České republice ale máme i několik žen, které se prezentují na výstavách. Zaregistroval jsem, že někdy mají problém s váhou stromů, pokud se věnují té vyšší kategorii. Standardní velikost těchto bonsají je totiž šedesát centimetrů a váha asi dvacet kilo, takže manipulace opravdu vyžaduje sílu,“ komentuje Michal Budík.

Potřebuje podobné nástroje jako lékař

Bonsaje podle něj mohou být různě velké, od pěti centimetrů až do metru. „Já se zaměřuji na stromy do dvaceti centimetrů, protože to je nejtěžší, je to výzva,“ dodává.

Běžně pěstitel potřebuje nůžky, kleště a další rozmanité nástroje, které musí udržovat v čistotě. „Je to hodně podobné lékařským nástrojům, dřív se opravdu používaly i skalpely. Všechny rány, které se na bonsajích provádí, totiž musí být ostré, aby nevznikla brána pro infekci,“ vysvětluje Michal Budík.

Čtěte také

Češi jsou národ včelařů. Žije tu 700 tisíc včelstev, čtvrtý nejvyšší počet na světě, říká vědec

Dobrý bonsajista podle něj musí mít celou řadu znalostí a dovedností. „Na prvním místě je zahradničina, musí znát, jak se rostliny pěstují, jak rostou. Dále bonsaje stejně jako jiné rostliny napadají škůdci, takže je potřeba rostlinolékařství, následuje dendrologie, bonsajisté znají všechny stromy latinskými názvy, aby mohli komunikovat mezinárodně. A vrcholovou částí je umělecký cit, člověk musí být kreativní,“ vyjmenovává.

On sám má doma okolo 200 bonsají, zaměřuje se na venkovní miniaturní stromy. Celou zahradu přizpůsobil tak, aby rostliny měly dostatečné stínění i ochranu před škůdci. Všem pohromám ale předcházet nemůže. „Loni jsem zažil kroupy, a to je velké neštěstí. Pokud spadne kroupa do takto jemného větvení, náprava trvá několik let,“ popisuje.

Za své bonsaje získal Michal Budík řadu ocenění, včetně těch nejprestižnějších. „Když Japonci začali odtajňovat kouzlo bonsají a umění jejich pěstování do celého světa, založili také soutěž pro nejaponské pěstitele. Letos se mi podařilo dosáhnout ocenění od mistrů v kategorii malých bonsají na nejprestižnější světové výstavě. Byl jsem moc potěšený a dojatý, že jsem prosadil českou bonsajistiku až do Japonska,“ uzavírá.