Poznejte svá červená tlačítka a domluvte si signál. Jak zvládnout domácí hádku, radí psycholožka Olga Lošťáková

22. duben 2024

Asertivita je schopnost prosadit se, zastat se sám sebe, ale zároveň s využitím empatie vůči druhému. To znamená umět pochopit pozici toho druhého, rozpoznat jeho emoce, přijmout, že může mít jiný pohled na věc, a hledat společně řešení, ve kterém nám oběma bude dobře. To je pojetí Olgy Lošťákové, psycholožky a lektorky, autorky publikace Asertivní a empatická komunikace.

Emoce přirovnává Olga Lošťáková ke splašenému koni. A rozum k jezdci, který tohoto koně dokáže ukočírovat. Jestliže se nám to nedaří, dostáváme se podle ní do takzvaného emočního únosu. A poznáme ho podle toho, že pak svého jednání litujeme.

Červené tlačítko

Jak se tedy nenechat například unést vztekem nebo se nedat vyprovokovat k hádce? „Rozhodně je užitečné začít zkoumat, co jsou naše červená tlačítka. Jestliže mám například komplikovaný vztah s maminkou a partner mi řekne: Vidíš, teď se chováš úplně jako ta tvoje matka, tak můžou naskočit emoce a můžu jít do emočního únosu,“ odpovídá psycholožka.

Červené tlačítko je spouštěč. „Pokud mám svá tlačítka zmapovaná a přijde ta emoce, což je přirozené, jsme lidi a emoce vždycky budeme mít, tak získávám aspoň trošku odstup, abych si řekla, co teď chci a co nechci. To je užitečné. Vědět kam směřuju, co je cílem a jak na tom emočně jsem,“ dodává.

Zároveň připouští, že někdy jsme schopni tyto situace ustát, jindy ale ne. „Někdy cítím, jak se mi zvedá tlak a rudnou mi tváře, ale řeknu si: Dobře, říká, že jsem jak matka, ok, to nechme stranou, ale pojďme si říct, jak se domluvíme. Ale jindy se může stát, že cítím, že už jsem bez sebe, že na to naskočím: Já že jsem jako moje matka?! Tak se podívej, jak se chováš ty!“

V takové vypjaté chvíli začneme my i partner vytahovat věci, které do situace vlastně vůbec nepatří, už se neslyšíme. „Když se mi ale podaří se zastavit a aspoň trošku se na to podívat z nadhledu, tak můžu poodstoupit a říct: Hele, takhle to nechci, byla bych moc ráda, kdybychom našli společné řešení, tak se pojďme k tomu vrátit zítra,“ popisuje.

Varovný signál

Psycholožka zdůrazňuje, že vždycky máme právo volby. A patří k němu možnost situaci odložit a nechat vychladnout, ale také ze situace odejít, nenechat ji vůbec vzkypět. Užitečným nástrojem je oboustranná domluva na varovném signálu. Jakmile začínáme cítit, že máme blízko k emočnímu únosu, můžeme to jedním domluveným slovem sdělit. Partner ví, co signál znamená, o „domácí zabijačku“ nestojí a s provokováním přestane.

„Trénujte všímavost. Poznávejte, jak to vypadá, když to na vás jde. Na čem jste schopni rozpoznat, že už se ztrácíte ve svých emocích. Někdo začne zvyšovat hlas, jiný tuhne, někdo začne být sprostý. To je první krok. Potom je důležité s druhým mluvit o našich tlačítkách, aby věděl, co je pro nás spouštěč. A zatřetí je tu smluvený signál. I kdybychom jej ještě neměli nastavený, tak stačí říct: Já jsem teď unavená, hladová, nechci se pohádat, prosím, dej mi prostor, vrátíme se k tomu později,“ doporučuje Olga Lošťáková.

Přetáčení pásku

S úspěchem můžeme také používat techniku přetočeného pásku. „V momentě, kdy už vás emoce unesou, něco jedovatého řeknete a uvědomíte si to, tak můžete ze situace vystoupit,“ radí psycholožka.

Dá se to udělat i tak, že opravdu opustíme místnost, hned se vrátíme a řekneme: Přetáčím pásek, chtěl jsem říct... Podle psycholožky to je moment, který nám umožní vrátit se zpátky v čase a zkusit to znovu a lépe. „Navíc tenhle nástroj vnáší do komunikace hravost a ta také pomůže,“ dodává Olga.

Vytáhni hřebík, vyčisti ránu

„Může se ale stát, jsme lidi, že situaci nezvládneme a litujeme. V tom případě je hodně důležité se k tomu vrátit. Až se emoce uklidní, je potřeba za partnerem dojít, vyjádřit lítost. Je to, jako by mezi námi ve vztahu bylo prkno, do kterého jsme tím, že jsme byli hnusní, zarazili hřebík. My ho ale můžeme vytáhnout. A děláme to tím, že se omluvíme, že vysvětlíme a že se případně domluvíme, jak tomu budeme příště předcházet,“ říká Olga Lošťáková.

Bolavé místo po zatlučeném hřebíku lze navíc časem i zacelit. „A to právě tím, že komunikujeme, že sebe i druhého poznáváme, že víme, co jsou naše červená tlačítka. Ale také víme, co tomu druhému dělá dobře, a tím můžeme o náš vztah pečovat,“ uzavírá psycholožka s tím, že laskavost i nadhled opravdu mohou jít ruku v ruce.

Celý rozhovor s psycholožkou Olgou Lošťákovou o empatii a asertivitě si poslechněte online.

Spustit audio

Související