Antonín Pelíšek: Hřiště

22. říjen 2020

Naše vesnička na Českokrumlovsku, kde mám chalupu, zažila velkou slávu. Dá se říci, že mezinárodní. 

Za návesním rybníčkem, kde plavou divoké kachny a nad nímž se celá léta tyčily držáky pro šňůry na prádlo, nechal obecní úřad nedaleké obce střediskové vybudovat moderní dětské hřiště. Bagry nejprve vytrhaly sušáky, pak rozhrábly do hloubky přírodní pažit a na jeho místo stavební firma položila dovezené koberce nového trávníku.

V některých místech přilepila dokonce trávník z umělé hmoty. Nakonec vybetonovala základy pro atrakce. A tak se jednoho dne objevilo na návsi hřiště v celé kráse. Je na něm malé červené autíčko poskakující na pružině, barevný plastový tunel zakončený něčím, co připomíná psí hlavu od Disneye, věžička se skluzavkou a houpačka ve tvaru klády upevněné uprostřed.

Je tu také stolek se dvěma lavicemi a cedule bez nápisu. Měla prý oznamovat povinné poděkování Evropské unii, která takto myslí na jihočeské děti. Ještě po půl roce je cedule slepá. Možná se někdo nechce pochlubit tím, kolik statisíců takové hřiště stálo. Teď se zrcadlí na hladině rybníka, hraje všemi barvami jako papoušek a venkovské děti, kterých je tu sotva pět, ani moc nezajímá.

Nedávno jsme pro ně udělali malou oslavu se soutěžemi, například ve shazování prázdných plechovek šiškou. Byly nadšené, zábava měla úspěch. Počítám, že o hodně jiný, než jaký měla firma zabývající se budováním dětských hřišť na pošumavských vesnicích.

Spustit audio

Související

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.

Václav Žmolík, moderátor

tajuplny_ostrov.jpg

Tajuplný ostrov

Koupit

Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.