Alois Jirásek: Matka. Smutný příběh o netoleranci, bezpráví a zvůli v Čechách počátku 18. století

29. srpen 2021

V roce 1722 se odehrává příběh povídky Matka, kterou napsal Alois Jirásek. Vypráví o době, kdy se u nás dekretem císaře Karla VI. ještě prohloubilo pronásledování Romů.

Čte: Jaromír Spal
Připravila: Dagmar Jaklová-Otavová
Napsal: Alois Jirásek
Režie: Jana Bezdíčková
Natočeno: v roce 1976

Už na konci 17. století byli Romové na celém území habsburské říše považováni za psance. Jejich pobyt na území byl nelegální a neměli žádná práva. Romský muž mohl být na potkání beztrestně zabit, po roce 1721 mohly být takto „trestány“ i romské ženy. K pronásledování příslušníka nežádoucího etnika bylo tehdy možno využít i vojsko.

Nežádoucí osobou se v Jiráskově povídce stala mladá Cecila, která přišla s malou dcerkou na zádech z Kladska do Čech, aby tam našla svého muže.

„Zapíráš. – Víš-li, jaký trest ustanoven cikánům, kteří odjinud do Čech přicházejí?“
Pokynula slabě hlavou. Pak hleděla do země. Aktuár sáhl po nějakém archu tištěném a hledě do písma a pak přes kované brejle na cikánku, mluvil zvolna, důrazně:
„Dříve byla každému cikánu ustanovena šibenice, cikánce uříznutí pravého ucha, metlou vymrskání a byla ze země vyhnána. Ale nejvyšším patentem J. M. C. a Král. loni vydaným trest ten nyní je ostřejší a dle toho,“ a tu se k právu obrátil, „navrhuji, aby Cecila Janáčová, cikánka, byla trestána smrtí provazem, dítě pak její aby bylo dáno do obecního špitálu na křesťanské a mravné vychování.“ Cecila sebou trhla, zbledla a rty ztratily barvu.

Povídka Matka vyšla poprvé ve Velkém slovanském kalendáři v roce 1881. Rozhlasovou podobu dostala v roce 1976, kdy ji v režii Jany Bezdíčkové načetl herec  Jaromír Spal.

Jiráskova studijní cesta po jižních Čechách

V roce 1876 doputoval autor řady historických románů Alois Jirásek do jižních Čech. Navštívil Vimperk a Husinec. Napsal: „Tenkrát poprvé jsem stanul v sedničce, ve kteréž, dle pověsti, se narodil Hus… Chudá světnička; ale v úctě a ne bez pohnutí stanul jsem pod jejím nízkým stropem, a stál jsem v ní jako v posvátné místnosti.“

Jeho další cesta vedla do Prachatic, na hrad Helfenburk, do Strunkovic, Bavorova, Vodňan, Chelčic, Budějovic, Krumlova, Třeboně, Tábora a Milevska. V Milevsku se sešel s malířem E. K. Liškou, jehož strýc, správce milevského klášterního panství, se stal předobrazem aktuára Roubínka z Filosovské historie.

A pak zajel Jirásek na Zvíkov, který ho okouzlil: „Zvíkov! Vyvstal tu přede mnou tak náhle, znenadání a vyzářený zapadajícím sluncem. Sám sebou byl úchvatný; slavná pak minulost, jak na ni hleděla mysl tenkráte ještě očarovaná kouzlem romantiky, rozněcovala obdiv v nadšení. Po Liticích tu nový, mohutný dojem, k němuž přibyl po mnohých letech třetí, podobný, na Slovensku v Uhrách, když putuje za „Bratrstvem“, vstupoval jsem do horské pevnosti, do rozvalin hradu Muráňského. A tady na Zvíkově jsme měli nocovat! Tenkráte to bylo ještě možná.“

Spustit audio

Související

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Procházet se vesmírem a dotýkat se hvězd je možné i ve svěrací kazajce…

Jan Pokorný, projektový manažer ČRo

Jack London Tulák po hvězdách

Tulák po hvězdách

Koupit

Vězeň Darrell Standing, původně profesor agronomie, byl za vraždu svého kolegy odsouzen na doživotí. Pět let pak strávil ve tmě v samovazbě, dost často i ve svěrací kazajce.