Babička Boženy Němcové je jako povinná četba na druhém stupni úplně nevhodná, říká knihovnice
Před 200 lety, 4. února 1820, se narodila spisovatelka Božena Němcová. Její nejslavnější román Babička je ale dnes poměrně rozporuplnou položkou v seznamech povinné četby na druhém stupni základních škol.
Vztah dnešních dětí ke starší české literatuře podle Moniky Vlasákové, knihovnice Husitského muzea v Táboře, ilustruje například facebookový příspěvek jednoho školáka, který na svých stránkách zveřejnilo Muzeum Boženy Němcové.
„Školák psal, že to je ještě horší, než čekal. Kniha se mu nelíbila, protože postrádá napětí, není tam nic zajímavého, je zastaralá. Jediné, co mu přišlo zajímavé, byl život Viktorky, a jak chlapce Mílu odveleli na vojnu,“ popisuje.
„Ve mně to zanechalo dojem, že Babička je pro věkovou skupinu od deseti do patnácti let úplně nevhodné čtení. Je laděna do pohádkova a idealizovaně. Myslím, že by bylo vhodné nabídnout ji dětem mladším, protože ty jsou ještě schopné přijmout idylu a pohádkovost bez výhrad, a pak až starším čtenářům na středních školách, kteří jsou schopni dobrat se toho jádra, proč je to klasika,“ komentuje Monika Vlasáková.
Babička v čínštině i bangladéštině
První vydání Babičky vyšlo v roce 1855. Kniha byla populární už tehdy, protože rezonovala s dobou národního obrození a snahou o znovuoživení české řeči a národa.
Sama Božena Němcové se podle Moniky Vlasákové při psaní této knihy vyrovnávala se smrtí svého syna Hynka. „Vypsala se z toho svými vzpomínkami na babičku a dětství, které zidealizovala. Dneska se vedou polemiky, jestli je to na pomezí realismu a romantismu, nebo mimo veškeré škatulky, ale já myslím, že důležité je vzít si z toho něco, co zasáhne každého z nás. Myslím, že ta podstata dobroty a prostoty života na venkově v člověku zůstane,“ dodává.
Do současné doby vzniklo více než 300 vydání Babičky v češtině a román byl přeložen do téměř 30 cizích jazyků. „Třeba i do esperanta a z něj se údajně Babička dostala do čínštiny, japonštiny a dokonce bangladéštiny. Ač je to téma ryze české, zaujalo i čtenáře v cizích zemích,“ připomíná Monika Vlasáková.
Čtěte také
První vydání bylo neilustrované, v dalších už se objevují kresby. Na románu je tak možné pozorovat i vývoj ilustrace. V 21. století doplnil originálními kresbami Babičku výtvarník Martin Velíšek.
Božena Němcová se paradoxně mnoho let potýkala s chudobou a hladem, zvláště na konci svého života. Zemřela 21. ledna 1862 ve věku 41 let. Pohřbena je na pražském Vyšehradě.
Její manžel, Josef Němec je pohřben v jihočeském Táboře. „Zemřel tady 17. září 1879. Na místní škole učil jeho syn Karel a Josef u něj dožil poslední část svého života. Byl pohřben s běžnými poctami a v 1933 byl odhalen pomník nad jeho hrobem,“ uvádí historička Lenka Vandrovcová.
V příbuzenském vztahu s rodinou Němcovou je známá táborská rodina Šechtlova. „První manželka Karla Němce Marie měla sestru Kateřinu a ta se provdala za Ignáce Šechtla, zakladatele místního ateliéru Šechtl a Voseček. Tato rodina zde žije dodnes,“ dodává Lenka Vandrovcová.
Související
-
Eva Kadlčáková: Jak jsme četli Němcovou
„Jé, Božka!“ zajásala jsem, když jsem v seznamu povinné četby syna našla Boženu Němcovou. „Ta se ti bude líbit, Babička je taková hezká knížka pro děti,“ deklamovala jsem.
-
Příští knihy Vlastimila Vondrušky budou o sklářích, Husitskou epopej už dokončil
Jeho knihy dlouhodobě patří k nejpůjčovanějším titulům v českých knihovnách. Než se ale Vlastimil Vondruška začal věnovat výhradně psaní, vyráběl kopie historického skla.
-
Měl je upevnit víře, ale sám propadl kouzlu lidu a krajiny a složil píseň o Besednické hoře
Před nějakým časem jsem si při prohledávání našeho rozhlasového archivu všiml několika cédéček, na nichž jsou zálohované staré, ještě šumící nahrávky lidových písniček.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
Zmizelá osada
Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.