Zpívám písničky, v nichž je mi dobře, říká listopadová jubilantka a vlastně Jihočeška Petra Janů

19. listopad 2022

„Jsem ráda, že jsem zatím vyzkoušela skoro všechny žánry a všechno, co jsem chtěla, snad kromě dechové hudby. A člověk by měl zkusit všechno,“ říká v pořadu Světla ramp zpěvačka, listopadová jubilantka Petra Janů.

„Zjistila jsem, že Gershwin se zdá být na první poslech jednoduchý, ale když na tom začnete dělat, tak zjistíte, že je to sakra těžká hudba. A mám ji velmi ráda. Na druhé straně rock – to je živelnost, pocit. A třeba kantiléna, to je taky moje přirozenost. Zkrátka, zpívám písničky, v nichž je mi dobře,“ dodává.

S měsíčním předstihem oslavila nepřehlédnutelná zpěvačka české scény pop music od sedmdesátých let dále, několikanásobná Zlatá slavice Petra Janů sedmdesátiny koncertem v pražské Lucerně.

Na svět přišla 19. listopadu roku 1952 v Praze jako Jana Petrů. Zpěvačka toho jména už existovala, a tak si obě jména v modifikované podobě přehodila. Dospívala v Sekerkových Loučkách u Turnova a studovala na sklářské průmyslovce v Železném Brodě, kde zpívala s tamním tanečním orchestrem.

Čtěte také

Nějaký čas žila Petra Janů v Náchodě a v roce 1972 napodruhé uspěla na jihlavském festivalu Mladá píseň. Tam si ji všimli lidé z divadla Semaforu a nabídli ji angažmá. Po Haně Zagorové převzala roli Bludičky v představení Kytice. V Semaforu se pak Petra Janů na delší dobu usadila a zpívala tam také se skupinou C+K Vocal.

A o Semaforu, o svém úctyhodném interpretačním záběru i o tom, že byla vůbec první zpěvačkou z ranku pop music, které se dostalo cti vystoupit v pražském Rudolfinu s melodiemi George Gershwina, v pořadu Světla ramp Petra Janů hovoří.

Řeč ale přijde také na jihočešství, které vlastně určuje její chalupa mezi Stráží nad Nežárkou a Lásenicí. „Myslím si, že se za Jihočešku mohu hrdě považovat. Trávím na chalupě u Stráže nad Nežárkou nejpříjemnější chvíle v roce. Mám moc ráda tento kraj.“

autor: Jiří Kasal
Spustit audio

Související

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Lidský faktor jsem znal jako knížku, ale teprve s rozhlasovým zpracováním jsem ho dokonale pochopil...

Robert Tamchyna, redaktor a moderátor Českého rozhlasu Dvojka

Lidský faktor

Lidský faktor

Koupit

Točili jsme zajímavý příběh. Osoby, které jsme hráli, se ocitaly ve vypjatých životních situacích, vzrušující práce pro herce a režiséra. Během dalšího měsíce jsme Jiří a já odehrané repliky svých rolí žili. Fantasmagorické situace posledního dílu příběhu se staly naší konkrétní každodenností. V srpnu Jiří Adamíra zemřel. Lidský faktor byla naše poslední společná práce.“ Hana Maciuchová