Duhová víla byla první písnička, kterou jsem napsal, prozrazuje jubilant Karel Vágner

Duhová víla, duet Hany Zagorové a Petra Rezka, se stala obrovským hitem 70. let, slavila velké prodejní úspěchy v českých gramoprodejnách, ale také na proslulém festivalu v polských Sopotech.  Za několik let však přišel Vágnerův (a Žákův) úspěch ještě rekordnější – písnička Holky z naší školky s dvojicí Kotvald a Hložek.

Pod Světly ramp se společně s Karlem Vágnerem vrátíme k jeho prvním námluvám s muzikou a třeba k tomu, v čem vězí důvod jeho zastřeného hlasu. Ale projdeme se také jeho životní poutí, která vskutku nebyla chudá na dramatické okamžiky.

Karel Vágner studoval kontrabas na plzeňské konzervatoři, pak přestoupil na pražskou. Jinak také nadějný atlet, tyčkař, jehož slibnou sportovní kariéru ukončil nepříjemný úraz mimo atletický areál,  hrál v kapele Transit, kde působil i Bohuslav Ondráček a zpíval Václav Neckář.

Čtěte také

Válka je vůl aneb Písničky proti válkám bojující

Po návratu do Prahy hrával na čajích s orchestrem Karla Vacka, byl členem Hannigovy skupiny Pastýři, ale zvlášť hrdý je Karel Vágner na to, že stál v 60. letech u zrodu legendárních Greenhorns s Josefem Šimkem a Honzou Vyčítalem. A spojení Karla Vágnera a Greenhorns také dvěma nahrávkami dokumentujeme.

Další důležité angažmá Karla Vágnera přišlo v kdysi populární kapele kytaristy, píseckého rodáka Karla Duby. Naštěstí zázrakem tehdy šestadvacetiletý kontrabasista a baskytarista Karel Vágner přežil havárii autobusu, který se se členy Dubova ansámblu i s kapelníkem zřítil v Mongolsku onoho smutně neuvěřitelného 21. srpna roku 1968. Z bolestivého zranění páteře se Karel Vágner přece jen zotavil a překonal tak další životní zkoušku.

Potom na krátký čas hrál v Semaforu a také na Západě a později převzal doprovodnou kapelu Evy Pilarové, z níž těsně před odletem na Kubu odešel a nebyl obětí další tragédie, ale naopak s klávesistou Vítězslavem Hádlem vytvořil základ pro svůj v dalších letech velice úspěšný orchestr, jehož největší hvězdami byli Hana Zagorová, ale i Petr Rezek a potom i dvojice Kotvald – Hložek.  A to byly nejslavnější kapelnické časy Karla Vágnera, otce úspěšných dětí, zakladatele nakladatelství Multisonic a schopného producenta.