Ze Zlatokorunského rukopisu 160 písní čerpal i Karel Jaromír Erben. Od té doby je ale zpěvník nezvěstný

22. květen 2024

Obec Zlatá Koruna je proslavena nejen klášterem. Z hudebního hlediska jí věhlas přinesl takzvaný Zlatokorunský rukopis 160 písní, z něhož čerpal do své sbírky i Karel Jaromír Erben. Majitelem zpěvníku byl houslista František Hůlka a sepsal jej jeho otec Ondřej.

Ondřej Hůlka i jeho syn František byli dobrými znalci místní hudební kultury. Působili mezi polovinou 18. a polovinou 19. století a měli i vlastní kapelu.

K setkání Erbena s muzikantem Hůlkou muselo dojít v roce 1844, nebo 1845, kdy spisovatel bádal v městském archivu v Českých Budějovicích. Byl tehdy hostem budějovického Adamova hostince, kde se scházela vlastenecká společnost.

Přicházeli také lidé a studenti z blízkého okolí, aby mu zpívali písně z Budějovicka. Ze zápisů Hůlkova otce převzal Erben především písně, které mají znaky starobylosti, a otiskl je roku 1847 ve třetím svazku první verze Nápěvů písní národních.

U jedné ze zapsaných písní „Sedlák z Prahy jede“ poznamenal Erben i pozoruhodnou zmínku, že si ji nechal zahrát na varhany v klášterním kostele Zlatá Koruna jistý sedlák Harazím v roce 1609.

Rukopis písní je už od doby vydání Erbenovy sbírky nezvěstný, ale zlatokorunské písně hrají a zpívají folklorní soubory dodnes.

Podklady pro díl Jihočeské vlastivědy pro Český rozhlas České Budějovice připravil etnograf Jan Šimánek.

autor: Zdeněk Zajíček | zdroj: Český rozhlas
Spustit audio

Související