Zdena Kolářová: Zákon schválnosti

Nemá sice žádné číslo a nefiguruje ve Sbírce zákonů, ale jinak funguje bezchybně. Přesvědčila jsem se o tom před pár dny.

Pustila jsem se do pečení zkušebního velikonočního beránka. Loni jsme totiž měli na svátečním stole podivnou neforemnou příšerku, která neustále padala na uražený nos, až jí z toho vypadly rozinkové oči z důlků. Tak jsem si dala generálku.

Když jsem měla hotové těsto, chtěla jsem rozehřát elektrickou troubu. Začala dotčeně pískat, ale neráčila hřát. Vyškrabala jsem se na půdu, našla padesát let starou remosku a místo berana upekla piškotovou placku. Když vychladla, uvařila jsem si puclák kafe, přikrojila piškot, to vše naskládala na tácek a šla do obýváku, který jsme den předtím pečlivě předvelikonočně uklidili.

Zákon schválnosti zasáhl. Hrnec s čtvrtlitrovým obsahem sklouzl dolů. Polil koženou sedačku, kterou jsem uplynulý den vyčistila do posledního záhybu, polil zeď, všechny čistě povlečené polštářky a vpil se do bílého koberečku, co se do včera sušil po vyčištění  na půdě.

Jsou chvíle, kdy člověk zůstane ohromeně stát a neví, jestli je to, co vidí, pravda. V každém případě jsem vypadala jako zkamenělá Lotova žena, která byla proti mně roztančená jako tanečnice na sambadromu.

Se skřípěním zubů jsem tu spoušť uklidila, koberec šel znovu do prádla a od té chvíle přemýšlím, kam se podávají návrhy na zrušení obtěžujících zákonů. Zrušení zákona schválnosti by asi uvítalo dost lidí. A kdybychom k němu přidali některé další, určitě by nikdo neprotestoval.