Zdena Kolářová: Vánoční dárky

Mikrofon, studio, zvuk (ilustrační foto)
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Mikrofon, studio, zvuk (ilustrační foto)

Taky jste už začali přemýšlet, jak to letos uděláte s vánočními dárky? Asi ano, protože, vejdete-li do kteréhokoli obchodu, vznáší se kolem vás melodie o Ježíškovi.

Mají vám připomenout, že se blíží čas hojnosti a měli byste tedy pustit nějakou tu kačku. S dárky je to těžké, zvlášť v časech, kdy je všechno k dostání a nikdo po ničem netouží, protože, když po něčem zatouží, hned si to koupí.

V naší rodině  jsme vánoční dárky zrušili už dávno. Jsme samí dospělí a předstírat překvapení nad parfémem, který jsem si sama koupila a partner jej jenom hezky zabalil, nám připadalo trochu směšné.

A pak – v průběhu let došlo i k několika faux pas. I když na hlavě nikdy nic nenosím, našla jsem jednou pod jolkou papachu. Drahou. Ze stříbrné lišky. Tahle byla ještě ke všemu o tři čísla menší.

Snažila jsem se tvářit provinile, že mám velikostně nevyhovující hlavu, která připravila dárce o radost, ale nepomohlo to. Celý večer byl muž zádumčivý a odmítl i zpívání koled s tím, že jemu do zpěvu není.

Nebo – když jsem rozbalila velmi drahý svetr z moheru, který kousal jak jutový pytel, a jeho flitrové výšivky budily dojem, že jsem se právě vrátila z pouťové střelnice. Naštěstí mi během zkoušení naskákaly rudé alergické fleky, které jsem tišila vlažným sprchováním celý večer, což byl důkaz, že se svetr nehodí na běžné nošení. Alespoň ne pro mne.

Vánoce bez radostného vřískotu dětí jsou trochu smutné, ale ta klidná chvilka, kdy koukáme na rozsvícený stromek, vzpomínáme na všechny, kteří už s námi nejsou, je taky hezká.

A že pod naším stromečkem nemáme dárky? Ale vždyť tam jsme my dva a když se to tak vezme, každý z nás je taky „pěkný dáreček“.