Zdena Kolářová: Papírové tašky

Mikrofon, studio, zvuk (ilustrační foto)
Mikrofon, studio, zvuk (ilustrační foto)

Před časem se obchodní řetězce chlubily, že zruší igelitové tašky. Že v jejich obchodech koupíte jen papírové. Bomba. To je konstruktivní přístup, říkali si mnozí.

Jenže pak někdo počítal, že na výrobu papírové tašky je potřeba mnohem více energie a vody než na výrobu igelitové. Reklama ztichla, papírové tašky zůstaly.

Jednu jsem si koupila, když jsem při náhodném  nákupu zjistila, že tu, kterou nosím stále v kabelce, jsem nechala doma. Mezitím začalo pršet. Papírová taška do deště není úplně dobrý nápad.

Po pár krocích jsem  cítila, že se něco děje. První se utrhlo jedno ucho, po chvíli druhé a pouze intuitivně jsem vycítila, že padá i dno. To už byly na chodníku kaluže a když jsem nechtěla vymáchat chleba v městské louži, přesunula jsem nákup do velké igelitky, v níž jsem měla nově zakoupený polštář.

Nacpala jsem nákup k bělostnému polštáři, což bych nikdy jindy neudělala, a zarputile se ujišťovala, že slavná tanečnice Josephine Bakerová chodila v dešti schválně, protože je to dobré na pleť. Nevím, jak vypadala Josephine, ale já jsem dorazila domů jak zmoklá slepice. A to jsem ještě nevěděla, že v balíčku kuřecích řízků byla díra, z níž mi obsah vytekl na nový polštář, který hned musel putovat do pračky.

Nedávno zase pršelo. Otevřeným oknem jsem zaslechla podivné zvuky. Jakýsi pán tu rozdupával zbytky nákupu, které mu vypadly z papírové tašky, jíž se utrhlo dno. Když se vyběsnil, pokorně nákup sebral a odnesl do koše.

Věděla jsem, co se v jeho duši děje. Mám svou zkušenost, a napadlo mne, že tudy cesta do ekologického ráje nevede. Ale kudy, se tam lidstvo dostane, o tom marně přemýšlím.

Spustit audio
autor: Zdena Kolářová|zdroj: Český rozhlas