Zdena Kolářová: Neurotické děti

Při pohledu na dav povykujících dětí, valící se ze tří základních škol v okolí mého bydliště, se mi nezdá, že by kdokoli z nich nějak trpěl. Okopávají si kotníky a častují se nadávkami potulného brusiče nožů bez známek ostýchavosti a zraněné duše. Mají starosti… to docela jistě.

My jsme je měli také. V rodinách nebylo moc peněz, bylo málo bytů, takže žilo  několik generací pohromadě, škola na nějaké útlocitnosti moc nedala a každou chvíli jsme dostali pohlavek. Mnozí ze třídy měli problematické rodiče, zvlášť otců alkoholiků bylo poměrně hodně a historky, jaké některé děti vyprávěly ve škole, se mi zdají v současné době skoro neuvěřitelné. Řada mých spolužaček přebírala povinnosti matek a hlídala  své sourozence. A to jsou jen některé příklady poměrně přísného dětství před padesáti lety.

Každá doba má své problémy, které musejí rodiče a spolu s nimi jejich děti řešit. Dnešní děti žijí v relativním dostatku, jezdí na zahraniční dovolené, mají – podle mě - i to, co nepotřebují, a skoro žádné povinnosti. Odnaučily se čekat na radost. Všechno chtějí a většinou mají hned.

Nejsem samozřejmě psycholog, takže nemám právo radit. Jen bych si do veřejného prostoru dovolila dát k úvaze, zda přílišnou ochranitelskou péčí nefrustrujeme děti my sami. Co budou dělat, až budou dospělí, a stane se jim nějaká nepříjemnost. Poběží k psychologovi? Myslím, že když si člověk projde životními těžkostmi, za láskyplné ochrany rodiny, má to v životě snadnější.

Věta … nic si z toho nedělej, všechno se dá vyřešit a my to spolu vyřešíme… má možná větší sílu než sezení v psychiatrické ordinaci.

Hezký den.