Zdena Kolářová: Léčitelé v TV
Nedávno jsem zjistila, že mi v nabídce televizních programů přibyl jeden další. Ezoterický. Proudí sem od našich slovenských sousedů, kde stále funguje věštectví jako povolání, zatímco u nás byli tihle mazaní krmiči planých nadějí z televizních obrazovek právem vyhnáni.
Na obrazovce se vykecával dost nesympatický pán, který ve své kouzelnické sluji kázal takové blbiny, že člověku zůstával rozum stát.
Do studia telefonovala jakási stará paní, která si stěžovala na bolesti nohou. Šaman jí radil všelijaké nesmysly a korunoval to tím, že ji požádal, aby si dala na hlavu velký hrnec, po chvíli ji vyzval, aby řekla, jestli je jí lépe. Chvíli bylo ticho, paní řekla, že se jí trochu ulevilo. Léčitel jí poradil, aby v budoucnu vyměnila nádobí a vodovodní baterii. Tam se skrývá tajemství jejích bolestí v kolenou.
„Zákrok“ tohoto člověka trval 25 minut, kdy paní držel tzv. na drátě. Minuta za 70 korun, výdělek cca 1 750 korun.
Osvícenec na odpolední šichtě vysvětlil jiné paní, která nemůže v noci spát, že má v posteli nebožtíky a dokud je nevyžene, spánek se nedostaví.
Já vím, že když je někdo v nouzi, je nemocný, má strach o svůj život nebo o své děti, hledá pomoc, kde se dá. Ale přece jen chci připomenout, že člověk nemusí být moc vzdělaný, aby zjistil, že s třílitrovým hrncem na polévku na hlavě loupání v kolenou nevyléčí.
„Teď nemluvte,“ přikázal věštec další volající, nad vztaženou rukou dělal čárymáry a říkal, že je právě v jejích játrech, která čistí.
Tak až vám zase někdo bude tvrdit, že dojdete plného zdraví, když si dáte hrnec na hlavu, pošlete ho k psychiatrovi a kolena namažte francovkou. A nenechte se ponižovat od někoho, kdo nemá žádný stud a inteligenci.
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
