Zdena Kolářová: Kuchařský slovník

Ta knížka receptů pochází z lepší rodiny. Voní křídovým papírem jak slečna z parfumerie diorem, je vyzdobená krásným písmem, hýří barvami a netradičními výtvarnými nápady. Je to prostě taková modelka mezi knihami. Pravda, je trochu tlustá, což u modelek nebývá zvykem, ale jinak je potěšení vzít ji do ruky.

Jednu vadu přece jen má. Názvy pokrmů, na které tu najdete recepty, jsou běžnému člověku trochu nesrozumitelné. Tak třeba víte, co je to foie gras nebo sous vide? Říká vám něco osso buco? A víte, co vám přinesou na talíři, když si poručíte hovězí flank steak?

Samozřejmě, že se to v té knížce dozvíte, něco si i zapamatujete, ale příště jste zase vedle. Měli jsme doma rodinnou sešlost, všem, kteří byli pozvaní, jsem poslala menu, sestavené z receptů z nové kuchařky.

Pak mi zavolala sestřenice a opatrně se mě otázala, zda nemám něco s hlavou. „Co budeš vlastně k tomu jídlu dělat? To chceš tetě Anče dát k jídlu ty moderní blivajzy?“ „Předkrm foie gras, to jsou drůbeží játra, polévka osso buco je kližka s kostí, flank steak na víně to je hovězí pupek.“ A co je to cla-fou-týs, hláskovala sestřenice. „Neměj strach, to je obyčejná bublanina.“

Návštěva proběhla úžasně a při odchodu mi moje sestřenice udiveně řekla: „No, to bych si nepomyslela, že z tebe bude taková kuchařka.“ Tak vidíte, stačilo, aby se jídla vznešeně jmenovala, a jejich názvy mě rázem katapultovaly do kuchařského hvězdného nebe.

A přitom jim jídla ode mne pokaždé chutnala. Jenže se jmenovala tak nějak obyčejně. Tak že bych se dnes s vámi rozloučila také ve velkém stylu… au revoir, mon ami . No, raději zůstanu u toho, jak jsme zvyklí.