Zdena Kolářová: Borovice
Minulý týden umřely v naší zahradě dva stromy. Dvě krásné borovice, které rozevíraly své dlouhé paže do bezútěšného prostoru nesourodých dvorků a zdobily.
Byly to velké krasavice. Temně zelené kštice jejich dlouhých větví byly svěží i v palčivých vedrech a mimo jiné dodávaly průmyslovému zádvoří i jistý druh výjimečnosti, protože mezi všelijakými stavbami to byl kus opravdu ušlechtilé přírody.
V jejich větvích se pořád hašteřili ptáci a když v zimě zapadaly sněhem, vypadal zádní trakt domu jako zahrada na zámku.
Pak se ozvala pila a pod jejími zuby opadávala borová kštice jako vlasy rekruta při nástupu na vojnu. No, je pravda, borovice stínila okna bytů v sousedním domě, a tak jsem si zpočátku myslela, že zeleň jen prořežou a bude hotovo. Jenže poprava pokračovala. Poprvé v životě jsem viděla, že strom se dá porážet nastojato.
Za tři dny nebylo po zeleni ani památky. Vážně nechci budit dojem, že hodlám kvůli dvěma borovicím dělat kravál. Jen přemýšlím nad tím, jak může někdo do takového stromu vůbec říznout. Ne z důvodů ochrany přírody, ale prostě proto, že rozřezat takovou krásu je prostě barbarské a nemravné.
Myslím, že tam postaví dům. Vše tomu nasvědčuje. Zatímco větve stromů a jejich stín možná vadily, s výhledem do zdi nového domu se lidé smíří. Co jim také jiného zbývá. Pozemek má majitele, který si na něm může dělat, co chce. I kácet zdravé, třicetileté stromy.
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
