Zdena Kolářová: Borovice
Minulý týden umřely v naší zahradě dva stromy. Dvě krásné borovice, které rozevíraly své dlouhé paže do bezútěšného prostoru nesourodých dvorků a zdobily.
Byly to velké krasavice. Temně zelené kštice jejich dlouhých větví byly svěží i v palčivých vedrech a mimo jiné dodávaly průmyslovému zádvoří i jistý druh výjimečnosti, protože mezi všelijakými stavbami to byl kus opravdu ušlechtilé přírody.
V jejich větvích se pořád hašteřili ptáci a když v zimě zapadaly sněhem, vypadal zádní trakt domu jako zahrada na zámku.
Pak se ozvala pila a pod jejími zuby opadávala borová kštice jako vlasy rekruta při nástupu na vojnu. No, je pravda, borovice stínila okna bytů v sousedním domě, a tak jsem si zpočátku myslela, že zeleň jen prořežou a bude hotovo. Jenže poprava pokračovala. Poprvé v životě jsem viděla, že strom se dá porážet nastojato.
Za tři dny nebylo po zeleni ani památky. Vážně nechci budit dojem, že hodlám kvůli dvěma borovicím dělat kravál. Jen přemýšlím nad tím, jak může někdo do takového stromu vůbec říznout. Ne z důvodů ochrany přírody, ale prostě proto, že rozřezat takovou krásu je prostě barbarské a nemravné.
Myslím, že tam postaví dům. Vše tomu nasvědčuje. Zatímco větve stromů a jejich stín možná vadily, s výhledem do zdi nového domu se lidé smíří. Co jim také jiného zbývá. Pozemek má majitele, který si na něm může dělat, co chce. I kácet zdravé, třicetileté stromy.
Související
-
Zdena Kolářová: Řidičák
V mládí jsem se vyznačovala tím, že jsem vždycky chtěla všechno dřív, než se patřilo. Líbily se mi nepřístupné filmy, kouření, červeně nalakované nehty a sprostá slova.
-
Zdena Kolářová: Obraz
Nedávno jsem se šla projít po městě. V lahůdkářství jsem si koupila báječně vypadající šunku a pokračovala do pro nějaké pečivo. V regále obchodu jsem objevila karfiol.
-
Zdena Kolářová: Ekologie
V současnosti se hodně mluví o ekologii. Green Deal se ujal jako atraktivní téma politických kampaní. Ne že bych chtěla o nutnosti omezit drancování surovin pochybovat.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
