Zdena Kolářová: Ekologie

Taky se vztekám, když otevřu krabičku s rýží a v ní je ještě jeden sáček, jako kdyby ta rýže nemohla být rovnou v té krabičce.

Dovedete si představit časy, kdy mě máma poslala do obchodu pro zeleninu, na brambory jsem dostala starou tašku, mrkev s natí mi vrazili do ruky jen tak a do mlékárny jsem chodila s plechovou konvičkou?

No jo, nebyla to žádná kultura prodeje, ale měli bychom si vybrat. Buď se budeme okouzlovat atraktivním obrázkem rozsypané rýže na krásném talíři, co je na obalu, nebo maličko povolíme ve svých nárocích a nebudeme muset vymýšlet bizarní opatření na úsporu surovin.

Jedním z takových nápadů je papírové brčko, kterým nasajete například ledovou tříšť pouze jednou, po druhé se změklá trubička přelomí, potřetí máte pomerančový led za výstřihem.

Novinkou jsou i víčka neodtrhnutelná od láhve. Skoro pokaždé se mi podaří pobryndat si hodobožovou blůzu, když se chci napít, a mléko z krabice s naprostou pravidelností vyleju na stůl, protože mu sklouzlo do cesty neoddělitelné víčko.

Na dohled už jsou nová opatření na výkup plastových lahví v obchodech. To už nám bude zbývat k pití jen voda z kohoutku, protože si nedovedu představit, jak by senioři ťapali s holí vrátit plnou tašku petek do obchodu.

Závidím svým známým, kteří se včas odstěhovali na chalupu, topí dřevem z okolního lesa, chovají slepice a na zahrádce pěstují základní druhy zeleniny.

Jenže… Dokázali bychom takhle žít všichni a chtělo by se nám? Asi ne. No tak musíme snášet nápady, které nám nejsou po vůli. Je to takové buď, anebo. Záleží na nás, co si můžeme, nebo chceme vybrat.