Zdena Kolářová: Komunitní centra
Česká televize nabízí ve své programové skladbě docela nenápadné pořady, které jsou moc zajímavé, ale protože jsou v nešikovném čase, moc se o nich neví.
Jeden se jmenuje „Z metropole“ a je o památných, nádherně opravených domech v našem hlavním městě, o dvorcích, které kultivují obyvatelé vnitrobloků, o historii a lidech.
Nedávno v jednom jeho díle představovali činnost komunitního centra, jehož členové zvelebili prostor jednoho takového vnitrobloku. Kdo z obyvatel okolních domů chce, může tam mít svůj záhon na zeleninu, kdo chce, může si v létě opékat buřty při společném ohníčku, pořádají tady malování pro děti a scházejí se tu i staří lidé. Prostě úplný zázrak.
Do jejich komunity patří i dva staří chlápci, kteří velkou část života prožili jako bezdomovci. A kus existence také ve vězení. Za pár korun sečou trávu, sklízejí ovoce, opravují, co je třeba. Zkrátka dělají to, nač ostatní nestačí nebo se jim do toho nechce. Za peníze, které dostanou, si mohou zaplatit ubytovnu a konečně mají možnost žít důstojnější život.
Poslouchala jsem, co říká hlavní organizátorka, mimochodem už od pohledu velmi harmonická osobnost, a říkala si, jak je báječné, že se někdo narodí s darem mít nápady i vůli uvést je do života a potěšit všechny kolem sebe.
Takoví lidé nenadávají, že se kolem nich nic neděje, že všechno stojí za houby a nikdo nic nedělá. Oni to prostě udělají sami. A skoro vždycky se najde někdo, kdo se přidá.
Mimochodem - tentýž večer jsem v televizi viděla i záznam z otevírání jakéhosi nočního klubu. Nahotinky tam couraly v prostoru jako zbloudilé planety, špulily kačeří rtíky na každého, kdo šel okolo, a s kadeří spadlou křes oko mrkaly na potencionální nápadníky.
Asi už víte, proč jsem si vzpomněla na onu usměvavou paní z komunitního centra a na jeden malý dvorek uprostřed Prahy, že?
Související
-
Zdena Kolářová: Tamponáda
Dlouho jsem si myslela, že tamponáda je něco jako fanfára, tedy cosi slavnostního. Časem jsem přišla na pravý význam a vyděsila se, jestli jsem slovo nepoužila nevhodně.
-
Zdena Kolářová: Příroda
Závidím lidem, kteří celý život věnovali přírodě. Jak můžou, tak do ní utečou, dělají pro ni úžasné věci. Nevadí jim spát pod širákem, na pařezu si „píchnou“ konzervu.
-
Zdena Kolářová: In vino veritas
Pamatuji si ještě na doby, kdy v socialistickém pohostinství doznívaly ozvěny prvorepublikové kultury. Jít do restaurace, to byl velký svátek. Tedy alespoň v naší rodině.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
