Z Tábora Oskar Nedbal utekl s manželkou svého spoluhráče, Polskou krev napsal v Kamenné Lhotě

I za svého pozdějšího života se Oskar Nedbal velmi často vracel do táborského kraje. „Byl to jeho rodný kraj a také se zde oženil s Josefínou, dcerou hoteliéra. Ta si ho vzala proti vůli své rodiny,“ vysvětluje ředitel Divadla Oskara Nedbala Karel Daňhel.

Narodil se jim syn Oskar, ale mladou rodinu potkal neradostný osud. Oskar Nedbal jako člen Českého kvarteta trávil hodně času na cestách po světě, manželka se synem na něj čekala v Táboře. „Josefína ale brzy po uzavření sňatku onemocněla a zemřela. Je pohřbená na táborském hřbitově. Syna vychovávali příbuzní, ale byly s ním problémy, protože postrádal rodiče. Nakonec v roce 1914 narukoval do Bratislavy a před odjezdem na frontu se zastřelil na stráži,“ dodává Karel Daňhel.

České kvarteto, v němž Oskar Nedbal působil, bylo na přelomu 19. a 20. století velmi slavné. Hudebníci se často vraceli do Tábora, kde zkoušeli ve vile prvního houslisty Karla Hoffmanna. „Hoffmann měl půvabnou ženu a ta se zalíbila Oskaru Nedbalovi. Oskar Nedbal se zase zalíbil jí. Dopadlo to tak, že spolu odešli do Vídně a České kvarteto se rozpadlo,“ vypráví Karel Daňhel.

Ve Vídni Oskar Nedbal zazářil, inspirován touto ženou vytvořil řadu slavných děl, balety i operety. Velmi úspěšná byla například Polská krev, která se hrála se na mnoha místech a autorovi přinesla dostatek peněz.

Říká se, že velkou část Polské krve složil Oskar Nedbal ve vesničce Kamenná Lhota nedaleko Tábora, kam jezdil na letní byt. „K jakési noblese těchto venkovských sídel patřilo, že na nich pobývaly slavné osobnosti. Oskar Nedbal byl jednou rodinou zván právě do Kamenné Lhoty, trávil tam čas, a tím se vlastně šířil věhlas té rodiny i sídla,“ potvrzuje Karel Daňhel.

Libreto k Polské krvi napsal Leo Stein, možná využil i vzpomínky na milostné vzplanutí a zprvu manželský trojúhelník a posléze nové manželství Oskara Nedbala. Po vyřízení složitého rozvodu a splnění podmínek pro sňatek se Oskar Nedbal s Marií v roce 1910 v Bratislavě podruhé oženil. Stal se ještě populárnějším umělcem.

Karel Daňhel jeho hudbu uznává dodnes. „Cítím v ní úžasný náboj, který má v sobě neuvěřitelnou radost a zároveň je vyvážen jakýmsi smutným podtónem. Ve všech jeho veselých melodiích slyším smutný podtón. Myslím, že jeho vnitřní život byl tak smutný a tragický, že to vyrovnával tou radostí, kterou měl z hudby,“ komentuje.

Po vzniku Československa se Oskar Nedbal rozhodl vrátit domů. S manželkou se odstěhoval do pronajatého zámečku v Chlumu u Třeboně, ale v Čechách neuspěl, nejspíše byl pro místní hudebníky velkou konkurencí a třeba k dirigování velkého československého orchestru se skoro nedostal.

Nakonec přijal nabídku ze Slovenského národního divadla, které začal řídit a posléze provozovat jako soukromník. To se mu stalo osudným. „Nechal si divadlo pronajmout jako soukromník a mnoho věcí financoval ze svého. Když vyčerpal naspořené peníze, dostal se do velké ekonomické krize,“ vypráví Karel Daňhel.

Rostly dluhy a penále za nesplácené půjčky, nebyly peníze na výplaty, další půjčky od banky ani podporu z ministerstva už nedostal. V polovině prosince 1930 odjel do chorvatského Záhřebu k vystoupení s tamní filharmonií. Cestou se mu zdravotně přitížilo, jak z dlouhé atmosféry pomluv, zášti a intrik, tak z čerstvě obdržené zprávy o zamítnutí jeho žádosti o finanční pomoc na úhrady dluhů. Byl na konci sil. Den po veřejném koncertním vystoupení – na Štědrý den roku 1930 v 11 hodin Oskar Nedbal vyskočil z okna zkušebny v budově divadla.

Hřbitov Mirogoj - náhrobek Oskara Nedbala|foto:Jakub Hritz

„Byl to velmi dobrosrdečný, veselý člověk, měl rád společnost, samozřejmě krásné ženy, ale bohužel skončil špatně. Myslím, že osobnosti jako on jsou velice citlivé a některé náročné situace těžko zvládají. Většinou mají srdce na dlani, slouží svému talentu a jejich praktické stránky jdou stranou,“ uzavírá Karel Daňhel.