Z ledového oceánu vědci sami loví ryby, pak je pitvají a nakonec i snědí
Při chytání ryb v Arktidě i v laboratoři byla s vědci Romana Lehmannová
Vypadají jako malé bílé nitě, přitom nám můžou provrtat stěnu žaludku. I takoví parazité se objevují v mořských rybách. Zkoumají je vědci z Centra polární ekologie Jihočeské univerzity, a to přímo na souostroví Svalbard v Arktidě.
Ryby si ale musí nejdřív sami chytit ve vodách Severního ledového oceánu. Vyráží na člunu, rozkládají sítě a po několika hodinách je ve velkých vlnách a větru zase vytahují i s úlovky.
Po hodině rozmotávání sítí už má práci parazitolog Jihočeské univerzity Oleg Ditrich. „Rejnoka nejprve změříme, pak odstřihneme celé ploutve a prohlížíme paprsek po paprsku. V různých orgánech rejnoka můžeme najít parazity, například motolice, tasemnice, hlístice, parazitické prvoky,“ vysvětluje.
Pokud chce v Arktidě člověk jíst maso zdejších ryb a paryb, měl by podle něj dbát na správnou úpravu. „Maso musí být dobře tepelně upravené nebo předtím zmražené. Kdyby člověk jedl syrovou rybu, která má hlístice, tak ta hlístice se mu potom provrtává stěnou žaludku nebo střeva,“ říká.
V laboratoři v městečku Longyearbyen pracuje i studentka Nikol Kmentová. „Zrovna sleduji, jestli v ploutvích rejnoka nejsou žábrohlísti. To jsou jednohostitelští parazité, tedy za svůj život infikují opravdu jen jednoho hostitele. Žábrohlísti nejsou přenosní na člověka,“ komentuje.
Vědci ale zkoumají možný negativní efekt žábrohlístů na mořské ryby. „Zabýváme se tím, protože to ještě prozkoumáno není, tohle je základní výzkum,“ dodává Oleg Ditrich.
A co si vědci vypitvají, to si nakonec také sní. Připravují třeba rejnočí polévku. „Je výborná, nemyslela jsem si, že bude tak dobrá,“ říká Nikol Kmentová. A u rejnočí polévky vám nikdy kost nezaskočí. Paryby na rozdíl od ryb mají jen chrupavky.
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
