Z dělníka farářem. Byl jsem prostě za exota, vzpomíná Václav Habart
„Nedávno jsem si šel pro nové doklady a koukám, že místo narození mi změnili z Krašovic na Sedlčany,“ vzpomíná krašovický rodák Václav Habart. „Ptám se úřednice proč a ona, že to je prý nové nařízení. Vesnice nyní spadá pod Sedlčany a ty jsou tedy nově mým rodným místem,“ podivuje se.
Václav Habart se narodil v červnu 1940 chudým rodičům ve zmíněných Krašovicích na pomezí jižních a středních Čech. Rodné hospodářství mělo jen kolem tří hektarů pozemků, a tak se rodiče museli hodně ohánět a přivydělávat si, kde se dalo.
Když bylo malému Václavovi necelých pět let, zemřel mu tatínek a starost o živobytí zůstala na bedrech maminky. „Doma jsme nikdy neměli dost peněz, ale na druhou stranu, vždycky jsme měli co jíst,“ vzpomíná na tehdejší nelehkou situaci.
V patnácti letech odešel Václav Habart z domova do Sezimova Ústí. Tam se v Kovosvitu vyučil strojním zámečníkem. Vojnu absolvoval v Českém Krumlově u muziky. „Lesní roh, to byla taková moje láska,“ říká o své službě vlasti. „Ale velitel mě pak přeřadil na trubku a to mě už tolik nebavilo,“ dodává. Po návratu z vojny začal v Sezimově Ústí hrát v dechovkové kapele, vystupovat s divadelními ochotníky.
Na začátku normalizace se ale jeho život zcela otočil. Dodělal si maturitu, bylo mu třicet let a Václav Habart si podal přihlášku do semináře v Litoměřicích, že se stane katolickým knězem. „O přestávkách se u nás ve fabrice chodily dívat do výroby celé zástupy holek z kanceláří, co to tam je za blázna,“ směje se. „Byl jsem prostě za exota,“ lapidárně shrnuje svou tehdejší image.
Celé vyprávění Václava Habarta si můžete poslechnout v pořadu Jihočeši.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
Zmizelá osada
Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.
