Z dělníka farářem. Byl jsem prostě za exota, vzpomínal Václav Habart
Ve věku 84 let zemřel Václav Habart. Katolický kněz, který poslední léta působil v Českých Budějovicích, se narodil za druhé světové války na pomezí jižních a středních Čech. Jako vzpomínku přinášíme jeho vyprávění zaznamenané pro cyklus Jihočeši v roce 2013.
Václav Habart se narodil v červnu 1940 chudým rodičům v Krašovicích na pomezí jižních a středních Čech. Rodné hospodářství mělo jen kolem tří hektarů pozemků, a tak se rodiče museli hodně ohánět a přivydělávat si, kde se dalo.
Když bylo malému Václavovi necelých pět let, zemřel mu tatínek a starost o živobytí zůstala na bedrech maminky. „Doma jsme nikdy neměli dost peněz, ale na druhou stranu, vždycky jsme měli co jíst,“ vzpomínal na tehdejší nelehkou situaci.
V patnácti letech odešel Václav Habart z domova do Sezimova Ústí. Tam se v Kovosvitu vyučil strojním zámečníkem. Vojnu absolvoval v Českém Krumlově u muziky. „Lesní roh, to byla taková moje láska,“ řekl před lety. „Ale velitel mě pak přeřadil na trubku, a to mě už tolik nebavilo,“ dodal. Po návratu z vojny začal v Sezimově Ústí hrát v dechovkové kapele a vystupovat s divadelními ochotníky.
Na začátku normalizace se ale život Václava Habarta zcela otočil. Dodělal si maturitu, bylo mu třicet let a podal přihlášku do semináře v Litoměřicích, že se stane katolickým knězem. „O přestávkách se u nás ve fabrice chodily dívat do výroby celé zástupy holek z kanceláří, co to tam je za blázna,“ smál se. „Byl jsem prostě za exota,“ lapidárně shrnul svou tehdejší image.
Celé vyprávění Václava Habarta si poslechněte v cyklu Jihočeši.
Mohlo by vás zajímat
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
