Výpravčí z Volar napsal knihu příběhů z šumavské železnice
Knižní tipy z Jihočeské knihovny; Host: výpravčí Roman Kozák a jeho kniha příběhu z železnice; Recenze Mileny Marešové na knihu Amélie Nothombové Životopis hladu; Soutěž
NOVINKY z Jihočeské vědecké knihovny
Jan Drnek: Žáby v bouři aneb Operace Barbarossa naruby
3. díl mystifikační trilogie z nakladatelství Naše vojsko, která zkoumá různé možnosti vývoje 2. světové války. Jde o příběh založený na skutečných historických reáliích. ČSR se ubránila, Německo už není nacistické, ale Operace Bouře hrozí vpádem Sovětů do Evropy.
Irving Stone: Původ
Strhující biografie Charlese Darwina, která popisuje jeho život od dětství do smrti. Zároveň je citlivou sondou do jeho duše, zmítané rozporem mezi vědeckými objevy a křesťanskou vírou. Vydává Jota.
Luboš Y. Koláček: Hravý šoumen Jiří Císler
Životní příběh herce a muzikanta, který se narodil v Českých Budějovicích a také ve zdejším divadle hrál, zachytily vzpomínky jeho přátel, manželky, ale také rodinný archiv a další dokumenty. Vydalo nakladatelství BVD.
Ladislav Špaček: Dědečku, vyprávěj. Etiketa pro kluky a holčičky od 3 let
Rozhovor vnučky s dědečkem se točí kolem základů společenského chování a poučuje o jeho pravidlech hravou formou nejmenší čtenáře. O tom, jak se chovat u stolu, v divadle nebo na návštěvě, vypráví autor i krátké příběhy. Vyšlo v nakladatelství Mladá fronta. Součástí knihy je i CD.
NÁŠ HOST
Volarský výpravčí Roman Kozák vydal v sušickém nakladatelství Radovan Rebstöck knihu Nositelé Jízdního řádu. Příběhy, které tu zachytil, se odehrály na šumavských železnicích.
RECENZE Mileny Marešové
Amélie Nothombová: Životopis hladu
Belgická spisovatelka Amélie Nothombová pochází z rodiny diplomatů; mezi jejími předky byli spisovatelé i politici. Rodové kořeny i vlastní cestovatelské zážitky jsou pro autorku výrazným zdrojem inspirace, a tak není divu, že Nothombová vždy v téměř pravidelně ročním rytmu vydává literární počin, většinou právě ovlivněný osobními zkušenostmi.
Životopis hladu Amélie Nothombové není příběhem tělesného strádání způsobeného nedostatkem potravy. Hrdinka knihy jen do obrazu hladovosti, chuti a nenasytnosti zakomponovala vlastní pocity, své hledání porozumění a uspokojení zvědavosti. Protože právě mezi zvědavostí a hladem našla úzké významové spojení. Ten, kdo se snaží pochopit svůj svět a kulturu, ve které se nachází, ten, kdo žije v nějakém prostředí a pokouší se ho utvářet, ten vlastně musí hladovět, pociťovat nedostatek, být jím vybuzen a snažit se o jeho uspokojení.
Tělesný hlad je pak záměrem a může být nakonec rozkoší, anebo přinejmenším podnětem k aktivitě. Ti, kteří nikdy neměli hlad, jsou pro autorku předobrazem lidí nudných, lenivých, nezajímavých, paralyzovaných. Teprve hlad – po jídle nebo informacích, sladkostech či vzruchu – je příznakem opravdového života.
Absence hladu je tragédie, nad níž se ještě nikdo nezamýšlel – říká Amélie Nothombová. A o pár stránek dál objasňuje: Ale jde to vůbec, aby měl člověk hlad jenom na jídlo? Existuje hlad v žaludku, který by nebyl ukazatelem hladu všeobecného? Já pod pojmem hlad rozumím děsivý nedostatek celé bytosti, mučivou prázdnotu, touhu nikoli po nějaké utopické plnosti, ale po obyčejné realitě. Chci, aby bylo něco tam, kde není nic.
Skrze zážitek hladu, který sama nepociťuje, ale duševně si ho přesně definuje, vstupuje Nothombová do svého biografického vyprávění. V knize totiž především popisuje dvacet let svého života, od dětství do dospělosti, které prožila s rodiči v různých destinacích, kam byli určeni jako diplomaté. Především do Japonska, kde autorka od čtyř let pobývala, navštěvovala tam mateřskou, a posléze i základní školu. Jemně a v náznacích popisuje kulturu této země, ne však pragmaticky, jako celek nebo nějaké obecné příznaky, ale vidí drobnosti, detaily, které může zaznamenat právě dětský pohled, vzrůst a mysl ve stavu jakéhosi předporozumění.
Půvab reflexe přemoudřelého i v mnohém naivního dítěte vynikne tehdy, když je děvče bez upozornění a konzultace „přemístěno“. Rodiče dostanou práci na jiném diplomatickém postu a všichni se stěhují do bohatého New Yorku. A pak ještě do Bangladéše, Nepálu, Barmy, Laosu.
I když Nothombová popisuje okamžiky v japonské školce, nebo pubertální pocity předčasně dospívající slečny, vždy se současně projeví jako pozorovatelka citlivá vůči kulturním odlišnostem. Ty samozřejmě v raném věku nedefinuje jako problematiku společenskou nebo humanitní – píše zkrátka, co se jí líbilo a co jí bylo protivné. Ale jsou to skici, které tehdejší malé divačce utkvěly v mysli dodnes, s nimiž se třeba do jisté míry identifikovala, takže můžeme předpokládat, že jde o rysy zásadní, výjimečné.
Životopis hladu je příběh o nenasytnosti, která je hybatelem touhy ať už po fyzickém nasycení, anebo naopak, v duševní rovině, po absolutním vyhladovění, po mentální anorexii, která zostřuje mysl a stupňuje vášeň poznání. Amélie Nothombová zapsala vzpomínky z dětství. Současně s tím ale dokázala podat i přiléhavou charakteristiku prostředí, ve kterém se pohybovala.
SOUTĚŽ
Správná odpověď: Adalbert Stifter se narodil v Horní Plané
Výherci: H. Bicencová, J. Chlebáková, M. Martišová, F. Musilová, D. Rokosová, I. Tupá
Nová hádanka: 7. února roku 1958 zemřela americká spisovatelka, která svým dílem potěšila opravdu hodně čtenářů. Náměty pro své knihy čerpala hlavně z vlastního života: určitě znáte její prvotinu, ve které vylíčila své ne tak docela harmonické manželství a poněkud náročný život na slepičí farmě. Teď už určitě znáte jméno autorky i název knihy, napište nám obojí!
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
