Vydal se pěšky do Jeruzaléma, na začátku cesty neměl ani mapu

9. duben 2015

Čtyřicet dní putoval Ladislav Zibura z Českých Budějovic přes Turecko a Izrael. Na cestu se vydal pěšky, sám a s co nejlehčím zavazadlem. Rozhodl se takto dojít do Jeruzaléma, jak to už stovky let dělají poutníci.

S cestováním měl již zkušenosti. Před čtyřmi lety, po maturitě, vyrazil do Santiago de Compostela. „Vrátil jsem se plný nadšení a chuti do dalších cest. Propadl jsem tomu a od té doby podnikám něco každý rok,“ vypráví. Byl například v Římě nebo na kole dojel k Baltskému moři.

Cestu do Izraele si předem trochu naplánoval, ale dodnes přesně neví, kolik vlastně ušel kilometrů. „Chodím většinou bez mapy, na začátku jsem neměl žádnou, potom jsem dostal takovou malou. Denně ale ujdu asi 35 až 40 kilometrů, dohromady to bylo kolem 1300 kilometrů,“ říká.

Na celé pouti jej ani tak neláká samotná chůze, ale přitahuje jej dobrodružství. Vyrostl totiž na dobrodružných románech a takto si plní klukovské sny.

Dříve si vyzkoušel putování se společníkem, ale jít sám je podle něj v mnohém lepší. „Ve dvojici je to skvělé, jenže vás to oddaluje od toho okolí. Vyhýbáte se tomu, co vás obklopuje, a spíš se semknete v té dvojici. Zatímco když je člověk sám, nezbude mu nic jiného, než se bavit s místními a víc pozorovat krajinu,“ komentuje.

Ladislav Zibura na své cestě přes Turecko a Izrael

Na první části cesty, v Turecku, jej překvapila pohostinnost místních. „Od prvního dne jsem tím byl šokovaný. Spoustu nocí jsem strávil u cizích lidí doma. Když mě viděli, jak jdu vesnicí, hned se ptali, jestli mám kde přespat a nabízeli svůj dům. Běžně mě také lidé zvali na čaj,“ vzpomíná.

I když si řada lidí myslí, že cestování na vlastní pěst je nebezpečné, Ladislav Zibura s tím úplně úplně nesouhlasí. „Dospěl jsem k tomu, že přinejhorším by mě někdo mohl okrást, a to by si vlastně moc nepolepšil,“ říká s úsměvem.

„Samozřejmě se objeví i nepříjemné situace, například na cestě do Říma mě srazilo auto, ale naštěstí se nic nestalo a menší komplikace k cestování patří. Myslím, že množství zážitků, které získám, je tak ohromné, že to za to stojí,“ dodává.

Celé vyprávění Ladislava Zibury si můžete poslechnout v záznamu vysílání Českého rozhlasu České Budějovice.

Spustit audio