Věra Hlaváčková: Úvaha o konzumu

Když jsem po revoluci poprvé vyjela za hranice, tak jsem byla v úžasu a nadšení z toho množství zboží, které si člověk mohl koupit. Hodiny jsem procházela mezi regály a často nevěděla, co je třeba mango. To jsem viděla poprvé v životě. Teď ty obří supermarkety nesnáším, přestože tam nakupuju.

Měli jsme myčku na nádobí jako jedni z prvních a vydržela nám 22 let. Pořád pracovala stoprocentně, ale rozpadly se všechny plastové díly. Nechtěli jsme se jí zbavit, a tak byla oblepená kobercovkou a provrtaná plíšky až už se nedala zachránit. Museli jsme koupit novou, nebylo to snadné, měli jsme skvělou zkušenost. Tak ta nová se rozbila hned po měsíci.

Máme dvacet let pračku a teď už se bojím, že ji budeme muset vyměnit…

Asi jsme stále ještě málo konzumní a musíme se víc snažit.

Když cestuji po naší krásné zemi, tak si uvědomuji, že v každém tom jiném, cizím městě najdu něco, co je všechny spojuje - REKLAMU.

Obří billboardy se známým obličejem a propagovaným produktem nás okamžitě zbavují pocitu cizince a připadáme si jako doma. Zapnete počítač, televizi, rádio a stále vás bombardují, abyste si něco koupili, bez toho se neobejdete, kupujte, kupujte!

Člověk si tak snadno a lehce zvyká na lepší. Nechci už umývat nádobí ručně, ani se to energeticky nevyplatí. Jsem šťastná, že žiju právě tady a mám se tak dobře.

Jen mě občas napadá, jestli to už trochu nepřeháníme.