Věra Hlaváčková: Přátelé

5. srpen 2022

Rozhlasový sloupek

Říká se, že vrána k vráně sedá a rovný rovného si hledá. Pokud jste mladí a vyvíjíte se nejen fyzicky, ale i mentálně, tak je jasné, že přirozeně měníte svoje postoje a názory, potkáváte spoustu lidí, kteří vám vzácně vydrží třeba celý život, anebo jen nějaké období.

Jedete ve svém vlaku a tam přistupují a vystupují spolusouputníci, někteří se s vámi svezou jen pár hodin nebo dnů, někteří pár let a ti opravdoví spolucestující životem s vámi jedou dlouhé roky.

Někdy se pak člověk otočí a říká si: Kde je tomu a tomu konec? Proč už se nevídáme? Nebo: Jak jsem se s ním mohla přátelit?

Čím jsem starší, tak to víc chápu, protože se už můžu otočit a protože se už tak moc neměním.

Babička říkávala: „Jaké máš kolem sebe přátele, takový jsi.“ Je dobré se občas podívat.

A občas je dobré zamyslet se, proč máme i nepřátele. Možná neděláme všechno dobře, ale možná zjistíme, že na sebe naopak můžeme být pyšní. Jen ten, kdo v ničem nevyniká, nemá nepřátele.

Taky se říká, že nejlepším přítelem člověka je pes. Totiž neodmlouvá, dá se vycepovat, je věrný a vděčný, projevuje lásku, i když je bit, a vlastně se touží člověku hlavně zavděčit. To je pak snadný přítel.

Dnes je trendy být singl. Když se zeptám proč, tak odpověď je většinou: Nechci se vázat a nechci se nikomu přizpůsobovat. Samozřejmě, že když se potkají už jen dva, tak to znamená kompromis, a to je dnes těžká disciplína. A mluvím z vlastní zkušenosti. Ale přece musí být někdo, komu DŮVĚŘUJI.

Takže chci poděkovat svým přátelům, kteří se mnou stále ještě jedou v mém vlaku. Vážím si toho čím dál víc. Protože rodiče si nevybíráme, ale přátele ano.

autor: Věra Hlaváčková | zdroj: Český rozhlas