Věra Hlaváčková: Faux pas

Znáte to... Pomlouváte svého šéfa a najednou ten kolega, kterému si stěžujete, změní výraz a místo souhlasného pokývání začíná blednout a jemně hlavou ukazovat za vás a vy už tušíte, kdo tam stojí. A když se otočíte, víte, že už tu dlouho pracovat nebudete.

Jedné mojí kolegyni se podařil opravdu slušný přešlap… Známý režisér se přijel podívat na naše představení, kde ona hrála hlavní roli. Seděli jsme v klubu a on chválil její úžasný výkon. Lehce polichocena a uzarděna začala chválit režiséra té inscenace, že ten úspěch je hodně jeho práce.

Prý to hrají i na Vinohradech a tam je to vážně průser. Nevím sice, kdo to tam režíroval, ale prý je to propadák, zasmála se spokojeně. Chvíli bylo ticho a pak ten známý režisér pronesl: „To jsem režíroval já.“ Rychle zaplatil a už se u nás v divadle neukázal.

Mně se stalo nedávno taky obří faux pas. Přijela slovenská autorka inscenace Leni, kde hraju, ale my jsme ji nikdo neznal, a tak nám ji před představením dramaturgyně jenom popisovala a prý sedí s přítelem ve druhé řadě a je to blondýnka. Vyzvěte ji na podium a bude jí předána kytka.

Je děkovačka, já jsem oslněna reflektory a koukám, ve druhé řadě žádná blondýnka nesedí, ale sedí v první řadě… A tak jsem ji vyzvala, ona se uklonila, já všem divákům oznámila, že je to autorka textu a koukám, že kytka nikde. Pomyslím si něco jako „někdo tady zaspal“, poděkuji jí a ona se vrátila na místo, ale bez kytky.

Vzápětí přiběhla do šatny naše dramaturgyně a s hrůzou říká: „Tys tam vzala úplně cizí ženskou. Paní autorka je tady.“ ...a mně podává ruku cizí blondýnka s naší krásnou divadelní kyticí.

Málem jsem se propadla hanbou, ale paní autorka byla úžasná, vzala to s humorem a šly jsme to společně zapít.

Po představení jsme se omluvili i té cizí paní, co jsem ji vzala omylem na jeviště a ona byla překvapená: „Jeee, to je škoda, já jsem si myslela, že to patří k té hře.“