Věra Hlaváčková: Tetování
Myslím, že potetovaní indiáni byli pro naši generaci záhadné bytosti s obrázky na těle a trochu jsme je litovali a považovali za barbary. Později jsem kérku vnímala jako něco hodně negativního, protože jsem ji viděla hlavně u mužů, co seděli ve vězení, anebo byli součástí nějakého zločineckého klanu... nejspíš někde na Sicílii.
Dnes je tetování módní záležitostí a stále mě překvapuje, kolik lidí si ho nechává za celkem nepříjemných podmínek udělat. Už to dávno není jen mužská záležitost a ženy daly tomuto uměleckému směru mnohem kultivovanější rozměr.
Chodím teď na rehabilitaci a tam se občas na parafínu sejde parádní skupina ženských, a to pak probereme kdeco a většinou se pořádně zasmějeme.
Naposledy nám sestřička vyprávěla, jak vypadá staré, tlusté tělo plné obrázků nahých žen, co už rozhodně nevypadají tak sexy jako před 30 lety, kdy si je tam pán nechal vytetovat.
Nebo jména manželek, která jsou časem přeškrtnutá a nahrazená novými srdíčky s dalším ženským jménem, propíchnutými šípem Amorovým.
Hezky nepůsobí už ani červené růže a květiny všech barev, protože časem vyblednou, kvůli stárnoucí kůži se zkrabatí a máte problém rozpoznat narcis od slunečnice.
Na druhou stranu je pěkné, když přijde jaro a krásné mladé dívky odhalí japonské znaky, oblíbené rčení anebo ornamenty a klikyháky na své mladistvé pokožce. A co teprve když se předkloní a z nízkých džínů vyběhnou barevná tanga a nad nimi obrazce vystupující odněkud z hloubky kalhot.
Moje dcera má taky kérku, na předloktí má vytetovanou malou lampičku. „Lampičku??“ ptaly se mě ženský... Jo, lampičku, aby se jí rozsvítilo! A věřte mi, že bylo období, kdy to potřebovala. A naštěstí to zabralo.
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
