Věra Hlaváčková: Chleba

2. červen 2025

Rozhlasový sloupek

Když jsem poprvé po sametové revoluci vyjela na Západ a uviděla regály v supermarketech, byla jsem u vytržení... Tolik sýrů, tolik zeleniny, které jsem ani neznala, tolik pečiva... Přemýšlela jsem, jak si ti lidé v tom množství zboží můžou vybrat?

Uteklo pár desítek let a znuděně procházíme narvanými obchody a stěžujeme si, že nic nemají, přestože regály s pečivem zabírají několikametrovou stěnu.

Moje neteř mi darovala chlebový, žitný celozrnný kvásek... Zděsila jsem se... Musíš se o něj pořádně starat, krmit každé čtyři dny a samozřejmě musíš péct chleba, aby ti nepřetekl jako v pohádce Hrnečku vař. Myslet ještě na kvásek... To určitě... No, mám ho už tři roky.

Díky němu jsem zjistila, že Terka peče domácí chleba, Ivka peče a dokonce i Karel peče... A že spousta lidí je na něco alergická a pečivo si z různých mouk a přísad pečou raději sami.

Když moje kamarádka zjistila, že mám v lednici kvásek... Zajásala... Skvělý, dám ti svou starou pekárnu a konečně si koupím novou... Nechtěla jsem ji vyhodit... A tak mám díky kvásku i pekárnu, kterou jsem nikdy nechtěla.

V době hojnosti a instantnosti se vracíme do kuchyní minulých století a diskutujeme nad teplotou pece, nad druhem kvásku a mouky a máme z toho upřímnou radost.

Taky moje rodina to už oceňuje... Ráno vstává do vůně čerstvě upečeného chleba a ještě vlažný krajíc se namaže máslem... Mňam.

autor: Věra Hlaváčková | zdroj: Český rozhlas