V rybníce Rožmberk žije i sumec Standa, oblíbenec rybářů. Při výlovu vysílal živě Český rozhlas

10. říjen 2015

Rožmberk nedaleko Třeboně je největším rybníkem v Čechách. O víkendu z něj ale zbylo jen takzvané loviště. Rybáři totiž většinu vody vypustili kvůli podzimnímu výlovu. Dodnes přitom pracují stejně jako jejich předchůdci ve středověku.

Samotný výlov Rožmberka trvá tři až čtyři dny. Je však třeba myslet na něj dopředu. „Vypouštění zabere zhruba dva týdny a napouštění zpět na běžnou hladinu asi další týden,“ vysvětluje Josef Malecha, předseda představenstva Rybářství Třeboň.

I když je Rožmberk největší, rekordy v množství ulovených ryb netrhá. „Tady si na rekordy nehrajeme. Rybník byl postaven především pro vyzvednutí jména Rožmberků a z hlediska produkce není tak významný. Plánujeme tu vylovit 150 tun tržních ryb, z toho devadesát procent bude tvořit kapr a zbytek amur, tolstolobik, štika, sumec nebo candát,“ doplňuje Josef Malecha.

Na jeden úlovek se ale třeboňští rybáři těšili. Mají totiž tradici, že si ve větších rybnících nechávají konkrétní ryby, které po výlovu zase vrátí. V Rožmberku je sumec jménem Standa. „Ne vždycky ho vylovíme, protože zůstává v korytě staré řeky, tak to bude překvapení. Při posledním vážení měl Standa 35 kilogramů,“ vypráví Josef Malecha. Sumec původně žil v Bošileckém rybníce, ale ten mu začal být malý, a tak ho rybáři přestěhovali do Rožmberka. Zde má domov už asi deset let.

Jihočeská krajina s rybníky, kterou dnes mnozí obdivují, není čistě dílem přírody. Za vším stojí práce lidí už od 12. a 13 století. „Lidé museli zkultivovat zdejší krajinu, protože se tady nedalo žít, všude byla bahniště, marast. Bylo nutné vysoušet a obyvatelé se to naučili od řádových bratrů cisterciáků a augustiniánů. Začali tvořit jeden rybník za druhým a potom přichází zlatá éra rybníkářů za Rožmberků, kteří korunovali tuto činnost. Dneska všichni obdivují tuto krajinu, myslí, že tu byla odjakživa, ale ona je to práce lidských rukou,“ vysvětluje Václav Rameš z třeboňského státního archivu.

Stavby rybníků financovali Rožmberkové, nejvíce Vilém, díky němuž vznikl i Rožmberk. Vodní díla na sebe ale poměrně brzy začala i vydělávat, protože třeboňský kapr se vyvážel do celé Evropy. „Vozil se až na papežský dvůr. Tam si nedovedli představit pořádný slavnostní oběd bez třeboňského kapra,“ připomíná Václav Rameš.

Výlov rybníka Rožmberk 10. října 2015. Atmosféru přiblížilo živé vysílání Českého rozhlasu České Budějovice

Rožmberk se začal stavět ve středu 11. května 1584. Pracoval na něm Jakub Krčín z Jelčan. Své jméno má rybník odjakživa. „Byl schválně vybudován tak velký, protože rod Rožmberků byl také velký a významný. Krčín ho záměrně nazval podle rodu pánů z Rožmberka,“ dodává Václav Rameš. Vodní plocha zabírala po výstavbě zhruba tisíc hektarů, v současnosti asi 489 hektarů.

První výlov Rožmberka se uskutečnil v roce 1592. Práce rybářů zůstala dodnes stejná. „To je na tom to nádherné, že rituál se pořád dodržuje. Změnila se jen doprava ryb nahoru na hráz. Dříve na schodech stály takzvané plachtařky - ženy, které si v plátěných plachtách ryby předávaly,“ říká Václav Rameš. Dále se obměnil materiál nástrojů a ochranných pomůcek, například místo kožených bot nosí dnes rybáři gumové holiny.

Pěšáci táhnou síť, provaz drží hajní

Co přesně výlov obnáší, vysvětloval na hrázi Jan Mraček ze Střední školy rybářské a vodohospodářské Jakuba Krčína v Třeboni. Popsal, že nejprve jdou takzvaní pěšáci směrem do rybníka. „To jsou vždy fyzicky zdatní rybáři, elita, kteří táhnou na provaze zátahovou síť. Na druhé straně na břehu za provaz tahají takzvaní hajní. Na lodích jsou háčkaři, kteří drží spodní žíň sítě na dně. Na prostřední lodi je vedoucí lovu, který dává povely: Tahem ucházej nebo rovně, aby nasměroval zátahovou síť na místo, kde se ryby nachází,“ vysvětloval.

Rybáři poté celou síť táhnou na mělké místo. Když vedoucí zavelí: Netahej, povolí provaz a háčkaři zvednou spodní žíň nad vodu, díky čemuž v síti zůstanou ryby. Síť pak obkrouží rybáři na lodích a hajní vše přitáhnou ke kádišti.

U kádiště rybáři nejprve ručně vyloví choulostivé druhy ryb jako candát, štika nebo okoun, s nimiž se musí zacházet šetrně. Ostatní ryby vybírá mechanický keser – vyzvedává je z vody a přesunuje na třídičku, kde se jednotlivé kusy rozdělují do kádí podle váhy.

Kromě tradičního postupu při výlovu mají třeboňští rybáři ještě jeden rituál – přijímání nových zaměstnanců. „Ti nejprve musí absolvovat první lovení. Tam prokáží, že práci zvládnou, a na konci je přijmeme do našeho cechu – odříkáme říkanku a rybářským právem je poplácáváme po pozadí. Pak je ještě náležitě zlijeme vodou, aby věděli, že ta práce je těžká. Teprve poté mohou říkat, že patří k třeboňským rybářům,“ vypráví Josef Malecha.