V pátém patře paneláku sídlí miniaturní muzeum pivních lahví

K nápadu natočit pořad o starých pivních lahvích mne přivedlo náhodné setkání se sběratelem Františkem Jurčíkem. Bylo to na bleším trhu, kde jsem se pokoušel zbavit funkčního ale doma málo využívaného kávovaru.

Mezi starými gramodeskami, knížkami, porcelánovými hrnky, obnošeným šatstvem a další veteší, si hověla skupinka starých lahví. Hnědé pivní litrovky stály na prodejním stolečku vyskládány jak kuželky do čtverce, přehlížené zraky nakupujících lačnících po lyžích pro vnuka, kočárku pro panenky a snowboardovém vázání.

Ani mě nijak zvlášť staré láhve zprvu nelákaly, o to víc mne ale zaujal jejich majitel. Nevysoký mírně podsaditý šedesátník v džínech a zelené nenápadné bundě, jaká se nosí na vycházku se psem, s precizně zastřiženou bradkou a malýma očima skrytýma v úzkých štěrbinách bystře těkajícíma po okolí. Nedalo mi to, abych se nezeptal, jaký že tovar to na svém stolku nabízí. A dozvěděl jsem se.

František Jurčík ve svém panelákovém bytě přechovává úžasnou sbírku starých pivních lahví, které svědčí o jihočeském pivovarnictví v období od sedmdesátých let devatenáctého století do začátků století dvacátého. Když jsem se dozvěděl, že do svého malého bytu v pátém patře panelového domu nanosil čilý sběratel přes osm set vzácných lahví i mnoho půllitrů pivních bedýnek, soudků, starých píp a dalších drobností, nemohl jsem jinak než navštívit sbírku Františka Jurčíka osobně.

Mikrofon jsem, to už se rozumí samo sebou, doma nenechal...