V matematice neexistuje cesta pro krále. Musí se vysedět, říká oceněná pedagožka a autorka učebnic
Docentka Alena Hošpesová z Jihočeské univerzity učí učit. Kdysi sama začínala jako učitelka prvního stupně, ale teď už se čtyři dekády věnuje teorii toho, jak dostat dětem do hlavy matematiku. Za svou pedagogickou, vědeckou a publikační činnost, ale i za vlastní učebnice matematiky a další přínos k oboru získala Cenu Miroslava Papáčka.
Proč je pro mnoho z nás matematika strašákem? „Nevím, jestli se bojíme přímo matematiky, anebo hodnocení, které dostáváme v souvislosti s našimi výkony v předmětu matematika. Já mám z poslední doby zkušenost, že děti mají úzkost zejména v případě, když se řekne, že si to musejí objevit samy, že jim učitel nemůže pomoci, protože matematiku si má dítě zkonstruovat samo. A ty děti dopředu vědí, že ta myšlenka nepřijde, že se jim to asi nepodaří,“ odpovídá Alena Hošpesová.
Ani dřívější postupy ve výuce počtů podle ní nebyly ideální. „Matematika se učívala tak, že to byla sada postupů, které měly nějaká zvláštní pravidla, a člověk jim někdy ne úplně rozuměl. Stačilo zapomenout jedno pravidlo a už to bylo celé špatně. To pro některé lidi také mohlo být obtížné,“ vzpomíná.
Matematika ale obtížná je. A navíc je i krásná. I to jsou slova oceněné docentky didaktiky v matematice. „Ví se, že v matematice neexistuje cesta pro krále. Matematika je prostě práce. Nedá se jít jednodušší cestou. Nelze se ji naučit nějakým jednoduchým způsobem, musí se vysedět,“ dodává.
Své tvrzení Alena Hošpesová vzápětí vysvětluje: „Teď se hodně mluví o matematické gramotnosti a na první pohled to vypadá, že to je nějaká jednodušší matematika. Ale matematická gramotnost je definovaná tak, že jsem člověk, který dokáže matematiku rozpoznat a použít při řešení nějakých životních problémů. Ale abych to mohla udělat, musím rozumět tomu, co ty pojmy znamenají a jak s nimi pracovat. Součástí matematické gramotnosti je to porozumění.“
Čtěte také
Rozpoznat v životní situaci tu matematickou a vědět, který postup použít, vyžaduje podle Aleny Hošpesové zkušenost. „A tu nabydu tréninkem ve škole. Starší kolegové říkávají, že nestačí, když jako žák či student vyřeším úlohu jednou nebo dvakrát, ale je dobré si ji vyřešit několikrát a dostat tak matematické řemeslo,“ komentuje.
A čemu říkají matematici řemeslo? „Když už o některých krocích řešení vůbec nepřemýšlím, vím, že se to tak dělá, a přemýšlím o složitějších vztazích, které jsou v zadání. Matematické řemeslo potřebuju k tomu, abych nemusela každý krok postupu odvozovat,“ říká Alena Hošpesová.
Při studiu doporučuje vyřešit podobných úloh třeba deset. „Pak už vím stoprocentně, jak na to, takže na to najedu a přemýšlím jen o problematických místech řešení. Čili nestačí látce rozumět. Opravdu to vyžaduje nácvik. A tím pádem někdy i domácí úkoly,“ usmívá se na závěr.
Celý rozhovor s oceněnou Alenou Hošpesovou o matematice si poslechněte online.
Související
-
Dnešní děti se neumějí vyjadřovat. Za desítky let praxe vidím obrovský propad, varuje logopedka
Klinická logopedka Zdeňka Koppová se ve své českobudějovické praxi věnuje dětem. A v době, kdy toho do školních zařízení mnoho nenachodily, radí, jak se jim věnovat doma.
-
Děti jsou pod stále větším tlakem. Zařizovat jim na každý den ještě kroužek je úplně zbytečné
Nevybírejme svým dětem kroužky podle sebe, ale podle jejich zájmu a talentu. A také podle věku. To radí ředitelka Domu dětí a mládeže v Českých Budějovicích Hana Korčáková.
-
Stolní hry zažívají boom. Upevňují mezilidské vztahy a vytváří vzpomínky, připomíná člen klubu hráčů
Člověče, nezlob se! je základ, který patří k rodinnému stříbru deskových her. V současnosti jich je ale k dispozici pestrá škála a zažívají boom. A to nejenom díky covidu.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
Zmizelá osada
Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.