V matematice neexistuje cesta pro krále. Musí se vysedět, říká oceněná pedagožka a autorka učebnic

Proč je pro mnoho z nás matematika strašákem? „Nevím, jestli se bojíme přímo matematiky, anebo hodnocení, které dostáváme v souvislosti s našimi výkony v předmětu matematika. Já mám z poslední doby zkušenost, že děti mají úzkost zejména v případě, když se řekne, že si to musejí objevit samy, že jim učitel nemůže pomoci, protože matematiku si má dítě zkonstruovat samo. A ty děti dopředu vědí, že ta myšlenka nepřijde, že se jim to asi nepodaří,“ odpovídá Alena Hošpesová.

Alena Hošpesová|foto:Judita Šímová, Český rozhlas

Ani dřívější postupy ve výuce počtů podle ní nebyly ideální. „Matematika se učívala tak, že to byla sada postupů, které měly nějaká zvláštní pravidla, a člověk jim někdy ne úplně rozuměl. Stačilo zapomenout jedno pravidlo a už to bylo celé špatně. To pro některé lidi také mohlo být obtížné,“ vzpomíná.

Matematika ale obtížná je. A navíc je i krásná. I to jsou slova oceněné docentky didaktiky v matematice. „Ví se, že v matematice neexistuje cesta pro krále. Matematika je prostě práce. Nedá se jít jednodušší cestou. Nelze se ji naučit nějakým jednoduchým způsobem, musí se vysedět,“ dodává.

Své tvrzení Alena Hošpesová vzápětí vysvětluje: „Teď se hodně mluví o matematické gramotnosti a na první pohled to vypadá, že to je nějaká jednodušší matematika. Ale matematická gramotnost je definovaná tak, že jsem člověk, který dokáže matematiku rozpoznat a použít při řešení nějakých životních problémů. Ale abych to mohla udělat, musím rozumět tomu, co ty pojmy znamenají a jak s nimi pracovat. Součástí matematické gramotnosti je to porozumění.“

Čtěte také

Nestrašte, ale včas stanovte pravidla, radí rodičům prvňáčků dětská psycholožka

Rozpoznat v životní situaci tu matematickou a vědět, který postup použít, vyžaduje podle Aleny Hošpesové zkušenost. „A tu nabydu tréninkem ve škole. Starší kolegové říkávají, že nestačí, když jako žák či student vyřeším úlohu jednou nebo dvakrát, ale je dobré si ji vyřešit několikrát a dostat tak matematické řemeslo,“ komentuje.

A čemu říkají matematici řemeslo? „Když už o některých krocích řešení vůbec nepřemýšlím, vím, že se to tak dělá, a přemýšlím o složitějších vztazích, které jsou v zadání. Matematické řemeslo potřebuju k tomu, abych nemusela každý krok postupu odvozovat,“ říká Alena Hošpesová.

Při studiu doporučuje vyřešit podobných úloh třeba deset. „Pak už vím stoprocentně, jak na to, takže na to najedu a přemýšlím jen o problematických místech řešení. Čili nestačí látce rozumět. Opravdu to vyžaduje nácvik. A tím pádem někdy i domácí úkoly,“ usmívá se na závěr.

Celý rozhovor s oceněnou Alenou Hošpesovou o matematice si poslechněte online.