V dobách epidemií vznikaly takzvané kerchovíčky, provizorní hřbitůvky pro pochování nakažených
Kromě běžných hřbitovů se v jihočeské krajině můžeme setkat i s pozůstatky takzvaných kerchovíčků. Jednalo se o provizorní hřbitůvky, které vznikaly v dobách, kdy řádily nakažlivé nemoci. Často to bývala zejména cholera. Ta v českých zemích nabyla epidemického rázu kupříkladu v letech 1831 a 1832 a 1866 a 1867.
Nakažení měli být v případě úmrtí pohřbíváni na těchto odlehlých místech, aby se zamezilo dalšímu šíření nemoci.
Jeden takovýto kerchovíček se nacházel i jižně od obce Hracholusky na Prachaticku. Zřízen byl na obecním pastvišti u dřevěného kříže nedaleko samoty U Valentů. Pravděpodobně se jednalo o čtverhranné místo obehnané strouhou a náspem, zřízené po vzoru nedalekého vitějovického kerchovíčku.
Zda byl hracholuský kerchovíček v minulosti nakonec využit ke svému účelu, není jisté. Během epidemií cholery v 19. století zde dle dochovaných matrik žádný nebožtík místo svého posledního odpočinku nenašel.
Podklady pro díl Jihočeské vlastivědy pro Český rozhlas České Budějovice připravil archivář Tomáš Hunčovský.
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
