V Dačicích zasadili pamětní lípu. Připomíná Františka Skokana, který byl odsouzen ve vykonstruovaném procesu k trestu smrti
Pamětní lípa a busta v muzeu v Dačicích nově připomíná rodáka z nedalekých Dolních Němčic, generálmajora in memoriam Františka Skokana. Ten byl v roce 1950 nespravedlivě odsouzen k trestu smrti za velezradu a vyzvědačství. Osud nositele mnoha válečných vyznamenání z druhé světové války navíc mapuje samostatná výstava.
Pietního aktu v Dačicích, při němž byla vysazena pamětní lípa, se zúčastnila rodina Františka Skokana. Snacha, vnučka a pravnuci přicestovali z Nizozemí. „Můj manžel se o tatínkův příběh hodně zajímal, sbíral materiály, aby to v sobě zpracoval. Byla to pro něj velice těžká událost, celý život se s tím pral a nedokázal o tom nikdy moc mluvit,“ vzpomíná snacha Mieke Skokan.
František Skokan zemřel, když byly jeho synovi Petrovi dva roky. K trestu smrti byl odsouzen ve vykonstruovaném procesu a popraven 7. října 1950.
„Jedná se o proces s důstojníky československé armády, je to skupina kolem generála Heliodora Píky. František Skokan byl dvanáctou obětí těchto procesů,“ uvádí ředitel dačického muzea Martin Rychlík.
Tím, kdo dostal Františka Skokana na šibenici, byl jeho spolubojovník a přítel z druhé světové války Bedřich Reicin. „Toto přátelství bylo až tak silné, že si navzájem svým dětem šli za kmotry. Bedřich Reicin se ale obával Františka Skokana jako výsostného demokrata a člověka, který se s jeho komunistickými ideály nedokáže ztotožnit. Patrně na něj také něco věděl, přece jenom byl to vysoký důstojník telegrafního vojska, informace měl. Bedřich Reicin se ho potřeboval zbavit, aby to neuškodilo jeho politické kariéře,“ líčí Martin Rychlík.
Čtěte také
František Skokan sloužil v druhé světové válce v zahraničních legiích. Účastnil se bojů o Kyjev, Bílou Cerkev, u Žaškova a také bojů o Dukelský průsmyk. Je nositelem šestnácti vojenských uznání a vyznamenání, od exilové vlády obdržel Řád bílého lva „Za vítězství“ II. stupně.
„Medaile jsme znali a obdivovali. Dokonce si pamatuji, že jsem je jako osmiletá holčička vzala do školy. Doma jsme je občas s tatínkem vytáhli ze šuplíku, ale konkrétní příběhy chybí,“ říká vnučka Katja Skokan.
Rodina Skokanova syna Petra žije v Nizozemí. Medaile i další vzpomínky se nyní rozhodla věnovat dačickému muzeu. „Manžel vždycky říkal, že by byl rád, kdyby se věci jeho tatínka vrátily sem do rodného města,“ vysvětluje Mieke Skokan.
Osud Františka Skokana připomíná také samostatná výstava v Městském muzeu v Dačicích. K vidění zde bude do 9. listopadu.
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
Zmizelá osada
Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.
