Navigátor si spletl Lužnici s Vltavou. Tím ale smůla tragického výsadku Glucinium v červenci 1944 teprve začala

„Po odletu z Itálie jsme nad Jugoslávií na osvětlenou plochu shodili zásobníky se zbraněmi Titovým partyzánům a vydali se na sever k Dunaji. Doma jsme však měli smůlu od samého začátku, když si kanadský navigátor spletl Lužnici s Vltavou a vysadil nás místo u Borovan na Táborsku v lesích u Purkarce nedaleko zámku Hluboká,“ vzpomínal někdejší četař Josef Cikán.

A chybnou navigací veškerá smůla teprve začala. Čtyři muži, nadporučík Vítězslav Lepařík, rotný Ludvík Hanina, rotný František Trpík a četař Josef Cikán, měli sbírat zpravodajské informace, předávat je do Londýna prostřednictvím vysílačky a plnit sabotážní úkoly na Táborsku v jižních Čechách. Ani k jednomu nakonec nedošlo.

Podrobnosti o výsadku uvádí například web Vojenského historického ústavu Praha, ze kterého citujeme, ale lidé se více dozvědí také v sobotu 6. července přímo v Purkarci na vzpomínkové akci k 80. výročí seskoku parašutistů.

„Operace Glucinium byla ze třetí vlny výsadků z Anglie do protektorátu, která probíhala v letech 1944 a 1945. Konkrétně tento čtyřčlenný výsadek dopadl tragicky, zaplatilo ho životem několik lidí a jeden z parašutistů,“ dodává za pořadatele vzpomínkové akce spisovatel Jiří Hájíček.

Uvízli v korunách stromů

Po seskoku uvízli tři ze čtyř parašutistů s padáky v korunách stromů hlubocké obory. Vítězslav Lepařík sice jako jediný dopadl s padákem na zem, ale z jeho zásobníku vypadla vysílačka a rozbila se.

Ani přes pomoc dřevorubců se výsadkářům nepodařilo dostat padáky a materiál z korun stromů. Za svoji pomoc parašutistům později zaplatili životem hajný Josef Rybák s manželkou a lesní dělník Vojtěch Ambrož.

Do zajetí padli postupně i všichni čtyři vojáci. Františka Trpíka zatkli četníci u Třebíče. Ludvík Hanina a Josef Cikán byli zajati při pokusu o přechod na Slovensko přímo na hranicích.

„Když jsme ztratili Trpíka, pokračovali jsme s Haninou dál v cestě na Slovensko. Nacisté však již o nás věděli. Čekali na nás na mostě v Uherském Hradišti. Bylo to 5. srpna 1944 – měsíc a dva dny po našem vysazení. Přecházeli jsme most a za námi jeli dva chlapi na kolech. Když nás míjeli, jeden řekl, že má poloprázdnou duši. Seskočili z kol, že použijí hustilku, ale když se shýbali, objevily se v jejich rukou pistole,“ popisoval Josef Cikán.

Čtěte také

Heydrich dostal protektorát jako svoje pískoviště na hraní. Měl zpracovat národ, připomíná historik a spisovatel

Velitel výsadku Glucinim, nadporučík Vítězslav Lepařík se jako jediný ze čtyř vojáků nedožil konce války. Ale také jako jediný z nich prožil životní veletoč od velitele po následně zajatého a kolaborujícího člena.

„Pramenů se moc nedochovalo, ale z těch, které máme k dispozici, víme, že parašutisté při cestě na Táborsko, kde měli uskutečňovat svoje operace, byli v podstatě neustále odmítáni,“ doplňuje další pravděpodobné důvody nezdaru výsadku Glucinium Jiří Hájíček.

„Představme si konec protektorátu, lidé byli asi hodně vystrašení a navíc se třeba obávali, že je to nějaká provokace ze strany gestapa. Nakonec se ta skupina bohužel rozdělila. Oni byli zbídačení, vyhladovělí i frustrovaní, protože konspirační adresy, které dostaly v Anglii, už většinou prostě neplatily. Lidé z odboje už byli dávno odhalení gestapem, případně popravení,“ připomíná.

Vzpomínková akce k 80. výročí seskoku paraskupiny Glucinium se koná v Purkarci u Hluboké nad Vltavou na Českobudějovicku v sobotu 6. července od 10 hodin. Součástí bude výstava výzbroje a výstroje československé zahraniční armády v období druhé světové války, pietní akty a přednáška.