Heydrich dostal protektorát jako svoje pískoviště na hraní. Měl zpracovat národ, připomíná historik a spisovatel
27. května 1942 Josef Gabčík a Jan Kubiš, českoslovenští výsadkáři z operace Antropoid, provedli atentát na zastupujícího říšského protektora Böhmen und Mähren Reinharda Heydricha. Jihočeský historik, učitel a spisovatel Dalibor Vácha o událostech, které předcházely i následovaly, napsal knihu Smrt na kůru.
Sám Heydrich, který následkům ne úplně vydařeného atentátu podlehl 4. června v nemocnici Na Bulovce, byl pro Čechy synonymem smrti. Ne náhodou se mu přezdívalo Smrtihlav.
„Jednu věc připomenu. My se logicky centrujeme na Čechy a dost často zapomínáme na to, že Heydrich byl architektem konečného řešení židovské otázky. Takže můžeme být překvapeni, jak se na likvidaci Heydricha intenzivně pohlíží ze zahraničí. Ale ona to opravdu nebyla jenom česká záležitost,“ připomíná Dalibor Vácha s tím, že několik měsíců před atentátem se v hitlerovském Německu intenzivně jednalo o tom, co později vyústilo ve vraždu šesti milionů Židů. „To průmyslové vraždění, to je onen nejsmutnější Heydrichův odkaz,“ dodává.
Na naše území byl Reinhard Heydrich podle historika poslán proto, že Německo vnímalo protektorát jako zbrojnici, jako průmyslové zázemí Třetí říše. „On tady měl za úkol za pomoci cukru a biče zpracovat národ k tomu, aby zásoboval Říši. A měl v plánu, že až Slované na českém a moravském území splní svůj úkol, vyzbrojí německou armádu, budou odsunuti pryč a zlikvidováni,“ popisuje.
Muž s krutě bleděmodrýma očima, hlava německé tajné policie a jeden z nejmocnějších mužů Říše tedy nebyl poslán do Česka náhodou. „Tady se vlastně ukazuje,“ říká Dalibor Vácha, „nakolik byla Praha a celý protektorát pro Třetí říši důležitý, jestliže sem Hitler vyslal svého člověka s tak ohromnou mocí. I sám Heydrich považoval své zdejší poslání ne za trest, ale za povýšení.“
Čtěte také
„Když to hodně zjednoduším,“ pokračuje historik, „Heydrich dostal v podobě Böhmen und Mähren svoje pískoviště na hraní. On dostal svoji zemi. Proto i jeho prezentace na Pražském hradě, celá jeho prezentace jako vládce. Příprava na konečné vítězství, kdy by Němci ovládali celou Evropu a velkou část Ruska a rozparcelovali by si je na nějaké marky, v jejichž čele by stáli jacísi místodržitelé, velmoži s nějakou otrockou skupinou slovanských poddaných.“
Události z roku 1942 jsou stále živé. „Žádný tyran by si neměl být jistý svým životem, to je jedna věc. A druhá – odvaha vždycky stojí za to. Ti mládenci sice nepřežili, ale je lepší padnout v Resslovce v kostele než jako Čurda kolaborovat s nacistickým režimem a přinést smrt stovkám lidí,“ podotýká Dalibor Vácha.
„A nemusíme to vnímat jen skrze mládence se samopalem či pistolí v ruce,“ doplňuje, „pro mě jsou stejné hrdinky třeba ty dámy, které je nechaly přespat, nakrmily je, postaraly se o ně a udělaly jim v těch hrůzných okolnostech na chvíli domov.“
Rozhovor se spisovatelem Daliborem Váchou o událostech osmdesát let starých, a přesto stále aktuálních, si poslechněte online.
Související
-
Až k Heydrichově autu se parašutisté dostali díky učiteli. Po atentátu si pro něj přišlo gestapo
Střelba, hluk a německé povely. To byly poslední zvuky, které ve svém životě slyšel Jan Zelenka Hajský. Když do bytu jeho rodiny vniklo gestapo, rozkousl kapsli s kyanidem.
-
Hodně pozdě, ale lepší než vůbec. Nové Kameny zmizelých v Budějovicích připomínají oběti holokaustu
Už na celkem 29 Kamenů zmizelých můžete narazit v ulicích Českých Budějovic. Kostky s mosaznou destičkou zasazené do chodníků připomínají oběti nacistického vyvražďování.
-
Čechy, kteří zůstali v zabraných Sudetech, čekalo rukování do Wehrmachtu a zmanipulované volby
V noci z 29. na 30. září 1938 byla v Mnichově podepsána dohoda mezi Německem, Itálií, Francií a Velkou Británií o postoupení pohraničních území Československa Německu.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
Zmizelá osada
Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.